Víme vše

Blahoslavená Sára Salkaházi (do roku 1942 Sára Schalkház; 11. května 1899 - 27. prosince 1944) byla katolická novinářka, spisovatelka a řeholnice z Institutu Sester sociální pomoci, zavražděná maďarskými nacisty pro ukrývání Židů.

Za druhé světové války založila a vedla v Budapešti řádový Dům pro pracující ženy, ve kterém sestry ukrývaly Židy. Jedna z civilních zaměstnankyň domu je udala nacistům ze strany šípových křížů, kteří dům prohledali a odvlekli sestru Salkaházi i s několika dalšími lidmi. Ještě týž den je pak všechny postříleli a naházeli do Dunaje.

Památník Jad Vašem ji v roce 1972 prohlásil za Spravedlivou mezi národy a papež Benedikt XVI. ji v roce 2006 prohlásil za blahoslavenou. Svátek má 27. prosince.

Bolševismus je původně politická skupina v ruské sociální demokracii, která přijala Leninovu představu uspořádání strany. Protože šlo o většinu vedení (bolšinstvo). Leninovým přívržencům se začalo říkat bolševici. Bolševismus následně označuje leninovu představu revoluční centralizované politické strany s pevnou ideologií, která principiálně nesouhlasí s jinými názory, ani se vznikem frakcí. Bolševismus později zásadně odmítal vznik politické či názorové menšiny a přeměnil se na ideový diktát vedení strany. Různými prostředky si vynucoval názorovou a politickou jednotu.

Bakterie
Bakterie Escherichia coli (rastrovací elektronový mikroskop) Tyčinkovité bakterie Bacillus anthracis, původce onemocnění anthrax, mezi buňkami mozkomíšního moku (světelný mikroskop)
Vědecká klasifikace
Doména: bakterie (Bacteria) (Haeckel, 1894) Woese, Kandler Wheelis, 1990
kmeny
Acidobacteria Actinobacteria - aktinobakterie Aquificae Bacteroidetes Chlamydiae - chlamydie Chlorobi Chloroflexi Chrysiogenetes Cyanobacteria - sinice Deferribacteres Deinococcus-Thermus Dictyoglomi Fibrobacteres Firmicutes Fusobacteria Gemmatimonadetes Nitrospirae Planctomycetes Proteobacteria - proteobakterie Spirochaetes - spirochety Thermodesulfobacteria Thermotogae Verrucomicrobia

Bakterie (Bacteria, dříve též Bacteriophyta či Schizomycetes), nebo také eubakterie (Eubacteria), je doména jednobuněčných prokaryotických organismů. Mívají kokovitý či tyčinkovitý tvar a zpravidla dosahují velikosti v řádu několika mikrometrů. Studiem bakterií se zabývá bakteriologie, významně tuto vědu rozvinuli Robert Koch a Louis Pasteur.

Typickou součástí bakteriálních buněk je peptidoglykanová buněčná stěna, jaderná oblast (nukleoid), DNA bez intronů, plazmidy a prokaryotický typ ribozomů. U bakterií se nevyskytuje pohlavní rozmnožování, namísto toho se nejčastěji dělí binárně. Bakterie jsou nejrozšířenější skupinou organismů na světě. Dříve se druhy bakterií klasifikovaly podle vnějšího vzhledu, dnes jsou moderní zejména genetické metody. Díky nim se dnes rozlišuje asi 25 základních kmenů bakterií.

Bakterie mají velký význam v planetárním oběhu živin a mnohdy vstupují do oboustranně prospěšných svazků s jinými organismy. Mnohé patří mezi komenzálické druhy, které žijí například v lidské trávicí soustavě. Na druhou stranu je známo i mnoho patogenních bakterií, tedy druhů, které způsobují infekce. I člověk mnohé z bakterií využívá, například v potravinářském a chemickém průmyslu. Vědci využívají bakterie ve výzkumu.

Pojmem stěhování národů se označují rozsáhlé migrace obyvatelstva (tzv. barbarských kmenů a jejich skupin), které probíhaly koncem starověku a počátkem středověku. Jejich příčinou byly demografické změny, především růst počtu obyvatelstva, způsobený přechodem od pastevectví k zemědělství, to znamená k usedlému způsobu života, i sociální důvody. Kromě toho primitivní způsob obdělávání půdy vedl k jejímu rychlému vyčerpání, což bylo dalším důvodem ke stěhování.

Kmeny, jejichž počet členů rostl, začaly hledat novou půdu. Často ji nacházely na území Římské říše, která se v té době již nacházela v hluboké krizi a jejíž hranice nebyly dostatečně chráněné. Navíc bylo na území říše možné získat bohatou kořist. Je celkem jasné, že impérium se v pozdně antickém období stalo lákavým cílem nájezdů barbarských kmenů. Muži, kteří na takové výpravě uspěli, získali nejen kořist a novou půdu, ale také vážnost a prestiž u svého kmene. To patřilo mezi sociální příčiny stěhování národů. Bezprostřední hybnou silou byl pak často také tlak jiných kmenů.

Ivan Andrejevič Krylov (13. února 1769 Moskva – 21. listopadu 1844 Petrohrad) byl nejznámější ruský autor bajek.

Pocházel z chudé důstojnické rodiny. Od osmi let živil po smrti otce matku a sourozence z platu kancelářského poslíčka. Nikdy nedosáhl vyššího školního vzdělání, avšak získal široký rozhled jako samouk. Většinu svého života byl zaměstnán jako knihovník. Psal satirické divadelní hry, založil několik časopisů. Světovou proslulost mu přinesly bajky, kterých od roku 1809 vytvořil kolem dvou set. Kritizují nejen zlé lidské vlastnosti, ale mají především sociální podtext – nastavují zrcadlo tehdejší ruské společnosti, cara nevyjímaje.

Sodík, chemická značka Na, (lat. Natrium) je nejběžnějším prvkem z řady alkalických kovů, hojně zastoupený v zemské kůře, mořské vodě i živých organizmech.

Muž je dospělý člověk samčího pohlaví. Slovo muž se používá pro označení pohlaví člověka nebo role ve společnosti. Člověk opačného, tzn. samičího pohlaví je žena. Nedospělý člověk samčího pohlaví je chlapec.

Symbol pro planetu Mars se zároveň také používá v biologii pro označení samčího a tedy i mužského pohlaví. Je to stylizované znázornění štítu a oštěpu boha Marta — kolečko se šipkou vpravo nahoře (Unicode: ♂). Symbol mj. reprezentuje mužnost a ve středověké alchymii označoval také železo.

Biologie a pohlaví

Z pohledu biologie mají muži řadu pohlavních charakteristik, které je odlišují od žen. Stejně jako u ženy jsou mužské pohlavní orgány částí rozmnožovací soustavy. Mezi ně patří hlavně penis, varlata, chámovod a prostata. Samčí rozmnožovací soustava je zaměřena hlavně na produkci a ejakulaci spermatu, které obsahuje spermie, a tím i genetickou informaci. Role samčí rozmnožovací soustavy ve vývoji lidského plodu končí ejakulací spermatu do dělohy, ze které se ejakulát zpravidla dostává do vejcovodů, kde oplodní vajíčko, ze kterého se posléze v děloze vyvine plod. Pojetí otcovství a rodiny nalézáme v každé lidské společnosti. Zároveň jsou varlata místem tvorby mužského pohlavního hormonu testosteronu, který ovlivňuje vznik primárních i sekundárních pohlavních znaků, včetně rysů chování typických pro muže.

Druhotné pohlavní znaky, jako jsou chlupy na těle a silné svaly, se vyvinuly, aby přitahovaly družku nebo pomohly porazit rivaly. Na rozdíl od žen mají muži pohlavní orgány převážně vně těla, ačkoli mnoho částí samčí rozmnožovací soustavy se nalézá též uvnitř těla, kupříkladu prostata. Věda a odvětví lékařství, které se zabývá samčí rozmnožovací soustavou, se nazývá andrologie. Většina, ale ne všichni muži, má karyotyp 46,XY.

Obecně se dá říci, že muže trápí tytéž nemoci jako ženy, i když se vyskytuje několik pohlavně závislých nemocí, kterými trpí více nebo výhradně muži. Například autisté, nebo barvoslepí jsou častěji muži než než ženy. Podobně některé věkově závislé nemoci, například Alzheimerova choroba, jsou častější u mužů nežli u žen. Příčina této disproporcionality dosud není známa.

Jen biologické faktory samotné neurčují, zda osoby jsou považovány, nebo se samy považují za muže. Například někteří muži se narodí bez typické mužské fyziologie (odhady se pohybují od 1:2 000 po 1:100 000), nebo mohou trpět hormonální, či genetickou odlišností (například syndrom necitlivosti na androgen), popřípadě se u nich z jiného důvodu částečně vyvinuly pohlavní znaky obou pohlaví. Podívejte se také na transsexualita a pohlavní identita.

Zhruba 20 % mužů, zejména v USA, na Filipínách, v Jižní Koreji, a také Židů a Muslimů ze všech zemí jsou obřezáni. Při obřízce se z penisu odstraní předkožka.

Kultura a role ve společnosti

Již od pravěku měli muži, podobně jako ženy, rozdílnou roli ve společnosti. V lovecko-sběračských společnostech měli muži téměř výhradně na starosti lov pro maso, kdežto ženy sbíraly rostlinou potravu. Muži se od žen liší i svým chováním. Muže lze popsat některými charakteristikami, které se obvykle mužům přisuzují. Muži se obvykle považují za

• agresivnější než ženy. V mezilidských vztazích jsou ale muži a ženy zhruba stejně agresivní. Muži jsou spíše agresivnější mimo domov.
• odvážnější a dobrodružnější než ženy.
• soutěživější, ale také houževnatější než ženy.
• sebevědomější (až pyšnější) a vykazují lepší vůdcovské schopnosti než ženy.
• lépe se sebeovládající a méně citové.
• techničtější a s lepšími organizačními schopnostmi než ženy.
• abstraktněji myslící než ženy
• neupravenější než ženy

V západní kultuře se muži jen zřídka oblékají jako ženy. Protože se však móda s časem mění, nošení náušnice se již obvykle nepovažuje za ženský znak. Podobně se za nemužské již nepovažuje neholení chlupů na těle a vousů na tváři.

Související články

• Gay
• Patriarchát
• Penis
• Šovinismus
• Žena

Reformace (lat. znovuobnovení) byl proces v křesťanské církvi s těžištěm v 16. století s cílem nápravy poměrů a návratu ke křesťanství, nezatíženému tradicí. V průběhu reformace se vytvořily protestanské církve.

Matematika (z řeckého μαθηματικός (mathematikós) = milující poznání; μάθημα (máthema) = věda, vědění, poznání) je věda zabývající se z formálního hlediska kvantitou, strukturou, prostorem a změnou. Matematika je též popisována jako disciplína, jež se zabývá vytvářením abstraktních entit a vyhledáváním zákonitých vztahů mezi nimi.

Charakteristickou vlastností matematiky je její důraz na absolutní přesnost metod a nezpochybnitelnost výsledků. Tyto vlastnosti, které matematiku odlišují od všech ostatních vědních disciplín, mají původ již v antickém Řecku. Nejstarším dochovaným příkladem tohoto přístupu je kniha řeckého matematika Euklida Základy pocházející z 4. století př. n. l.

Široké veřejnosti je známa tzv. elementární matematika, která se zabývá operováním s čísly, řešením praktických úloh, jednoduchých rovnic a popisem základních geometrických objektů. Ve fyzice, informatice, chemii, ekonomii a dalších oborech se často využívají výsledky aplikované matematiky, která je také těmito obory zpětně ovlivňována. Tzv. čistá matematika se zabývá pouze vysoce abstraktními pojmy, jejichž definování není přímo motivováno praktickým užitkem v reálném světě. Některé obory čisté matematiky se nacházejí na pomezí s logikou či filozofií.

Slovo je skupina hlásek (někdy jen jediná) tvořící ustálený celek a mající svůj ustálený význam. Je jednotkou slovní zásoby.

Slovo bývá považováno za základní jednotku lexikální jazykové roviny jako ustálená jednotka jazyka, která je tvořena řadou fonémů ve větě přemístitelnou (výjimečně fonémem jediným) a nese lexikální a/nebo gramatický (případně též pragmatický význam). Tento termín ovšem není lehce vymezitelný. Dosud v jazykovědě nebyla vytvořena uspokojivá definice, která by na jedné straně odpovídala všem slovům a na druhé straně nemohla být vztažena na jiné jednotky jazyka. Příčinou je velká formální, významová i funkční různorodost slov.

Slovo je jazykovým znakem. Jeho forma je vzhledem k pojmenovávané realitě arbitrární (libovolná). Mezi formou slova a obsahem lidského vědomí, k němuž se vztahuje (tj. potažmo mezi formou a pojmenovávanou skutečností), neexistuje ve většině případů žádná přímá souvislost. Vztah mezi posloupností hlásek je však založen na konvenci, pro uživatele jednotlivého jazyka je závazný, jinak by si navzájem nemohli rozumět.

Slova, u nichž lze na základě jejich vnitrojazykové motivovanosti usuzovat na lexikální význam, bývají označována jako popisná (pomeranč – pomerančový – pomerančovník). Proti nim stojí tzv. slova značková, jejichž forma je vzhledem k ostatním jednotkám – alespoň ze synchronního pohledu – nemotivovaná (voda, dům).