Víme vše

Anders Celsius (27. listopadu 1701 v Ovanåker – 25. dubna 1744 tamtéž) byl švédský astronom a fyzik. Je autorem Celsiovy stupnice.

V letech 1736 až 1737 se zúčastnil Laponské expedice vedené francouzským astronomem Maupertuisem do Tornia. Expedici navrhl sám Celsius při studijním pobytě v Paříži na tamější Akademii věd jako paralelní expedici k expedici do Peru (na území dnešního Ekvádoru) a která postupnými měřeními délky jednoho stupně zeměpisné šířky dokázala Newtonovu hypotézu o sploštění Země na pólech.

Svou účastí na expedici se stal velmi známým a tak mu švédské úřady poskytly finance na otevření Celsiovy observatoře. Observatoř byla otevřena roku 1741 a Celsius ji vybavil nejmodernějšími přístroji, které získal na svých cestách po cizině.

Celsius studoval i polární záře. Jako první si všiml souvislosti mezi polárními zářemi a poruchami magnetického pole Země. Jako první také změřil jasnost více než 300 hvězd s průměrnou chybou 0,4 mag.

Proslavil se roku 1742, kdy navrhl Celsiovu stodílkovou teplotní stupnici. Jeho stupnice ale byla původně obrácená, bod varu vody měl 0 a bod mrazu +100 stupňů. Do nám známého tvaru ji obrátil až Carl von Linné.

Hlavní článek: Fotbal

York je město na severu Anglie, a metropole tradičního hrabství Yorkshire, při soutoku řek Ouse a Foss. Samotné město má cca. 140 000 obyvatel, zatímco v hranicích města žije cca. 185 000 obyvatel. York je město s postavením unitary authority v ceremoniálním hrabství Severní Yorkshire.

Ve městě sídlí yorský arcibiskup, metropolitní biskup yorské provincie (sever Anglie). York je též sídlem dvou univerzit: University of York založené v roce 1963, a York St. John University, která byla založena již v roce 1841, ale status univerzity má teprve od roku 2006.

Čenstochová (polsky Częstochowa [tʃɛ̃stɔˈxɔva] IPA, německy Tschenstochau, rusky Ченстохова, hebrejsky צ'נסטוחובה) je město s postavením okresu v jižním Polsku ve Slezském vojvodství. Leží na řece Wartě v jižní části Krakovsko–Čenstochovské vysočiny. Ač historicky náleží do Malopolska, po administrativní reformě z roku 1999 byla připojena do Slezského vojvodství.

Je to 12. největší město v Polsku co se týče rozlohy a 13. co se týče počtu obyvatel. Ve městě se nachází kostel a klášter na Jasné Hoře se slavnou ikonou Panny Marie Čenstochovské (tzv. Černá Madona), který je jedním z nejvýznamnějších poutních míst Evropy. Z tohoto důvodu je Čenstochová uznávána jako hlavní duchovní město Polska a je světově proslulá.

Město má necelých 250 000 obyvatel.

Matylda je ženské křestní jméno. Podle českého kalendáře má svátek 14. března.

Jméno Matylda je staroněmeckého původu. Jeho první složku tvoří výraz maht („moc“ nebo „síla“) a druhá část hildi značí „boj“. Poměrně hrubé jméno prodělalo během staletí mnoho proměn. Přes starofrancouzskou Mahaut např. vznikla anglická varianta Maud.

V Česku se z něho stala např. i Tylda a Hilda.

Statistické údaje

Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi ženskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR - lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména:

Když ráno rodiče odcházeli do města a bratr do školy, vydávala se sama do městské knihovny. Když byla v knihovně poprvé, pozdravila a požádala hodnou, ale zároveň udivenou paní knihovnici, jestli by jí nedoporučila nějakou knihu. Chodila do knihovny každý den a když přečetla všechny dětské, chtěla doporučit něco známého a pěkného pro dospělé. Nerozuměla sice všemu, ale četla a četla a za chvíli začala chodit do školy. Třídní paní učitelka se jmenovala Dobrotová, která později zjišťuje, že je Matylda génius a chce ji přesunout do nejvyšší třídy. Paní ředitelka Kruťáková s tím ovšem nesouhlasí. Nesnáší děti a nazývá je "Otravnými bradavicemi". Matylda ví, že jedinou její zbraní proti rodičům a ředitelce, je její inteligence. Občas, když ji rodiče křivdí, vymyslí si na ně kanadský žertík (např. proto její otec nemá vlasy po obvodu jeho tralaláčku- klobouk). Jednou také celou svoji rodinu vyděsila papouškem v komíně, mysleli si totiž, že se knim vloupal nějaký zloděj!

Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími ženami v ČR (tj. procentní změna se započítáním celkového úbytku žen v ČR za sledované tři roky) je -9,7%, což svědčí o poměrně strmém poklesu obliby tohoto jména.

Známé nositelky jména

• Svatá Matylda
• Matylda Skotská - manželka anglického krále Jindřicha I.
• Matylda Anglická - císařovna, dcera anglického krále Jindřicha I.
• Matylda Flanderská - anglická královna
• Matylda Savojská - portugalská královna

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D., (* 1. června 1948 Praha, pseudonym: Kalypton) je religionista,^[1] český katolický teolog,^[2] kněz, psycholog a sociolog náboženství. Je rektorem akademického kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze a prezidentem České křesťanské akademie. V červnu roku 2008 mu papež Benedikt XVI. udělil titul kaplana Jeho Svatosti (neformálně papežského preláta), který jmenovaného opravňuje používat před jménem titul monsignore (zkráceně Mons.) nebo prelát.^[3][4]

Vystudoval sociologii a filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, byl žákem Jana Patočky. Komunistickým režimem mu bylo zakázáno vyučovat, zaměstnán byl nejdříve jako podnikový psycholog, později jako psychoterapeut pro drogově závislé.

V roce 1978 byl tajně vysvěcen biskupem v Erfurtu na katolického kněze a do roku 1989 byl jednou z předních osobností české podzemní církve, v 80. letech patřil ke spolupracovníkům kardinála Tomáška.

Od roku 1990 je rektorem univerzitního kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze a prezidentem České křesťanské akademie. Ve stejném roce papež Jan Pavel II. jmenoval Halíka konzultorem Papežské rady pro dialog s nevěřícími. Od roku 1993 přednáší religionistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Habilitoval se na FSV UK v oboru sociologie (1993) a o čtyři roky později byl jmenován profesorem Univerzity Karlovy (1997). Trimestr strávil jako hostující profesor na univerzitách v Oxfordu (2001) a v Cambridge (2003), byl také jedním z externích poradců českého prezidenta Václava Havla.

Je znám svou angažovaností v občanském životě, veřejně se vyjadřuje k otázkám rasismu, politické a náboženské nesnášenlivosti, procesu sekularizace a evropské integrace. Učil na KTF UK, kterou však musel pro spory s vedením okolo Václava Wolfa opustit. Populární jsou jeho úvahově založené monografie a společné modlitby s buddhisty, muslimy nebo židy v kostele Nejsvětějšího Salvátora. Mezináboženský dialog je jedním z jeho hlavních témat. Po skončení oxfordského pobytu strávil několik týdnů na stanici ECO-Base v Antarktidě.^[5] V roce 2002 o něm uvažovala Unie svobody jako o kandidátovi na prezidenta.

Syrština je jazyk severozápadní větve semitských jazyků (v rámci afroasijské velkorodiny).

Syrština je dodnes přežívající varianta aramejštiny. Její počátky se kladou přibližně do 3. století po Kr. a byla hlavním jazykem oblasti dnešní Sýrie až do příchodu Arabů v 7. století, kteří spolu s islámem přinesli a prosadili i arabštinu. Od té doby se klasická syrština používá především v syrských východních církvích jako liturgický jazyk, jako živým jazykem jí mluví obyvatelé několika málo syrských vesnic.

Syrština užívá písmo nikoli aramejské, ale vlastní syrské.

• Číst dál