Víme vše

Sturmgewehr 44 (StG44, někdy i Maschinenpistole 43/44; MP43/44) byla první útočná puška na světě, zavedená do výzbroje německou armádou před koncem druhé světové války. Někdy byla považována za nástupce úspěšnější MP40, která se používala až do konce války.

Filozofie vzniku této zbraně vycházela z poznatku, že střelec z pušky není schopen vést pomocí běžných mechanických mířidel palbu na větší vzdálenost než 400 m, a v drtivé většině případů jsou vojenské pušky používány na vzdálenosti kolem 250-300 m. Výkon do té doby běžných vojenských nábojů, jejichž střely si uchovávaly smrtící účinek na vzdálenosti 2000 metrů i více, se tedy ukázal jako zbytečně velký. Logickým krokem tedy bylo zmenšení výkonu i rozměrů náboje, což umožnilo konstrukci samočinné pušky s mnohem větší palebnou mohutností při zachování dostatečného účinku na požadovanou vzdálenost. Zmenšil se tak zpětný ráz zbraně, a střelec mohl u sebe nést více nábojů. Vznikla tak vlastně nová kategorie pěchotního střeliva: náboj střední balistické výkonnosti, kratší a slabší než běžný puškový, ale mnohem výkonnější než pistolový.

StG. 44 se začala používat v roce 1944; do konce války bylo vyrobeno 425 977 kusů v různých variantách. Podle představy OKH (Oberkomando des Heeres, vrchní velitelství branné moci 3. říše) měla ve výzbroji postupně nahradit opakovací pušky Mauser Kar 98k, samopaly MP38/MP40 i pestrou směs starších a kořistních zbraní, jež německé ozbrojené síly používaly. Nikdy jí však nebyl vyroben dostatečný počet, a dokonce ani nebyla v průběhu války utlumována výroba dosavadních typů vojenských ručních zbraní.

Tento pravzor všech moderních útočných pušek pracuje na principu odběru spalných plynů z vývrtu hlavně a jejich působení na plynový píst, uložený nad hlavní a pevně spojený s nosičem závorníku. Závěr je plně uzamčený vykývnutím závorníku ve vertikální rovině. Hlaveň obsahuje 4 pravotočivé drážky. Na zbrani je rovněž zajímavá její značná technologičnost - velký počet součástí byl vyráběn lisováním a svařováním, místo do té doby obvyklých třískově obráběných výkovků. Tato technologie výroby se začala u vojenských zbraní široce používat v 50. a 60. letech, němečtí konstruktéři tedy (jako v mnoha případech) předběhli svou dobu. Prakticky stejná zbraň, označovaná jako MP 43, byla o rok dříve zavedena pokusně do výzbroje pancéřových granátníků SS a střelců-radistů tanků PzKpfw V. "Panther", kde nahradila do té doby obvyklý korbový kulomet typu MG34. Od StG. 44 se lišila drobnými technologickými detaily, o něco málo vyšší hmotností a černěným povrchem kovových částí (zatímco StG. 44 měla povrch šedě parkerizovaný).

MP43/StG. 44 má zcela charakteristický vzhled, dřívějším vojenským puškám není podobná. Kromě masivní dřevěné pažby, zasazené do zadní části ocelového pouzdra závěru, je opatřena pažbičkou pistolového typu (shodného tvaru jako u samopalu MP40) a perforovaným předpažbím, lisovaným z plechu. Toto uspořádání je v zásadě aplikováno dodnes u většiny typů vojenských útočných pušek.

Po skončení druhé světové války se nezanedbatelný počet kořistních StG. 44 dostal i do výzbroje čs. armády (ještě v roce 1950 jich čs. vojenská správa evidovala více než 20 000 kusů). Používala je rovněž východoněmecká pohraniční stráž. V řadě dalších zemí byly tyto zbraně v poválečných letech zkoušeny a analýza poznatků posloužila k vlastnímu vývoji vojenských pušek. Dle bojových zkušeností uživatelů byla určitou slabinou této zbraně náchylnost k samozápalům - po dlouhotrvající střelbě dávkou hrozilo samoodpálení náboje v přehřáté nábojové komoře. Díky nevelkému zpětnému rázu, značné hmotnosti (5,2 kg je na vojenskou pušku poměrně dost) a nízké kadenci je však při střelbě snadno zvládnutelná. MP43/StG.44 položily základ nové kategorii vojenských zbraní jednotlivce: útočným puškám pro náboj střední balistické výkonnosti.

Byla velice úspěšná; některé její prvky a celkovou koncepci využil Michail Kalašnikov při konstrukci AK-47, jiné detaily jsou nápadně podobné čs. samopalu (útočné pušce) vz. 58

Externí odkazy

• valka.cz

• StG 44 na Modern Firearms

Freddie Mercury (5. září 1946 – 24. listopadu 1991) byl britský skladatel a zpěvák, byl členem rockové skupiny Queen. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších rockových zpěváků, proslulý byl i svým charizmatem při vystupování.

Stavovou rovnicí se v termodynamice označuje rovnice, která určuje vztah mezi jednotlivými stavovými veličinami charakterizujícími daný termodynamický systém. Stavová rovnice tedy popisuje stav dané látky za určitých fyzikálních podmínek.

Bark byl poslední typ velké obchodní plachetnice, se třemi až čtyřmi stěžni.

Vznikl na přelomu 19. a 20. století, kdy klipery už prohrávaly obchodní válku s parníky. Aby mohly soutěžit s parníky, musely mít barky větší nosnost a prostornost než klipery.

Po II. světové válce, kterou přežilo 10 obchodních plachetnic, jen dvě z nich ještě jednou obnovily mezi sebou regaty. Byly to Pamir a Passat, hned je ukončily, tím jednou provždy uzavřely bohatou a slavnou historii světové obchodní námořní dopravy plachetnicemi.

Známé barky

• Alexander von Humboldt - 1906, Německo
• Endeavour - 1768, Velká Británie

Lidé narození roku 1898.
Viz také: Úmrtí 1898.

Bahno je hmota vznikající tlením biomasy ve vodě. Většinou se jedná o listí ze stromů s připlavenou půdou a trusem ryb. Bahno způsobuje zanášení rybníků, proto je potřeba čas od času provézt odbahnění rybníka. Barva bahna je hnědavá, hmota často zapáchá, po dostatečném uležení a přemrznutí se však dá použít jako hnojivo. Výrazem se označuje i hornina (hlína, jíl) rozmočená ve vodě.

Související články

• Bahenní sopka

Křemičitany (silikáty) patří mezi sloučeniny křemíku. Jsou to látky vesměs nerozpustné ve vodě až na křemičitany alkalických kovů Na₂SiO₃ (vodní sklo, kapalné sklo) a K₂SiO₃. Křemičitany vápenaté, hlinité, železité jsou rozpustné v kyselinách a jsou součástí přírodních minerálních surovin pro průmysl stavebních hmot. Všechny křemičitany lze rozpustit v koncentrovaných roztocích alkalických hydroxidů nebo za vysokých teplot v jejich taveninách. Křemičitany jako minerály jsou nerosty nekovového vzhledu a obvykle jsou součástmi hornin.Jsou to nejrozšířenější soli v zem. kůře.

Využití: -výroba keramiky (porcelán, kaolin- bílá hlína), výroba betonu (cement)-beton tvrdne i pod vodou.

-spolu s kremenem nejrozsirenejsi nerosty zemské kury -zakladni stavebni jednotka - ctyrsteny SiO4 (náboj 4-) -podle vazby ctyrstenu (tetraedrů) - 6 skupin

1.SKUPINA - s nezávislými čtyřstěny (nesosilikaty) OLIVÍN (Mg, Fe)₂SiO₄, peridot -tetraedr -tvori vyrostlice v tmavych horninach (čedič, gabro) -tvrdost: 5 - 6 -křehký, skelný -odrůda: chrysolit - drahokamová kvalita -Podkrkonoší, Doupov, Konstantinovy Lázně, Rudé moře, meteority, SRN a další -hornina - peridotit (olivínovec)

GRANÁTY -často v přeměněnných horninách -podobné tvarem, ale odrůdy různé: A₃B₂(SiO₄) ... A = Mg/Fe/Mn/Ca ... B = Al/Fe -nepřehledné množství smíšených odrůd -různé barvy kromě modré -hojnoploché, kulovité - kosočtverečný 12stěn a 24stěn -vyplavené ve štěrcích, přeměněnných horninách - mramorech, rulách, chloritech, svorech -odrůdy: GROSSULÁR (-Québec, Keňa, zelený nebo žlutooranžový), PYROP = český granát -šperkový kámen, zasazuje se do stříbra -v českém ráji -malinké červené krystalky

ALMANDIN-tmavočervený,

andradit, spessartin

TOPAZ Al₂SiO_{4/sub>(F, OH) -v mnoha barevných variantách -kosočtverečná soustava -tvrdost: 8 -v pegmantitech a žulách -v přemeněnných horninách nebo vyvřelých horninách -Brazílie, Ukrajina (v rudné oblasti), u nás: Cínovec, Hor. Slavkov}

_{KREMICITANY - 2.skupina -vázané ale poměrně slabě ZIRKON -ZnSiO4/sub> -odruda: hyacint - drahokam KYANIT -název podle modré barvy (-Brazílie, Švýcarsko, bečov, Frymburk) VESUVIÁN -Hazlov, v premenennych horninách}

_{KREMICITANY - 3. skupina}

_{BERYL Be3Al2Si6O18}

_{-obsahuje berilium, získává se z nej berilium -sestiboké sloupce -do zelena -tvrdost: 7,5 (drahokamová) -skelný -Písek, Poběžovice - drahokamová kvalita -Brazílie, Kolumbie, Ural, Egypt - SMARAGDY (sytě zelený) -Srí Lanka - ZLATÝ BERYL -odrůdy: smaragd, zlatý beryl, AKVAMARÍN (-modrý)}

_{TURMALÍNY -velmi rozmanité barevné podoby -různé chem. složení -odrůdy: RUBELIT, SKORYL (černý), ELBAIT (barevný) -brousí se do prstenů}

Sergej Fjodorovič Achromejev (rusky Ахромеев Сергей Федорович) (5. května 1923 Vindrej, Mordvinská ASSR) – 24. srpna 1991 Moskva) byl sovětský maršál ruské národnosti, náčelník generálního štábu Sovětské armády v letech 1984 - 1988.

Plán OSN na rozdělení Palestiny, který měl vyřešit židovsko-arabský konflikt na území Britského mandátu Palestina, byl přijat 29. listopadu 1947 Valným shromážděním OSN. V Palestině měly vedle sebe vzniknout židovský a palestinský stát, široké okolí Jeruzaléma (včetně Betléma) mělo být pod mezinárodním dohledem (corpus separatum). Krach tohoto plánu vedl k První arabsko-izraelské válce.

Alfred Bernhard Nobel (21. října 1833 Stockholm – 10. prosince 1896 San Remo) byl švédský chemik, vynálezce dynamitu a zakladatel Nobelovy ceny. Je po něm pojmenován i chemický prvek nobelium.