Hugo Kapet
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| otec |
Hugo Veliký
|
| matka |
Hadviga Saská
|
| manželka |
Adelaida Akvitánská
|
| syn |
Robert II. Francouzský
|
| bratr |
Ota Burgundský
|
| bratr |
Odo - Jindřich Burgundský
|
| sestra |
Beatrix
|
| sestra |
Emma
|
| děd |
Jindřich I.
|
| švagr |
Vilém IV. Akvitánský
|
Hugo Kapet (939/941 – 24. října 996 v Melunu) byl třetí západofranský / francouzský král z rodu Robertovců, dynastie, která se od jeho vlády nazývá Kapetovci. Jeho osobou začala souvislá řada kapetovských panovníků na francouzském trůně.
Vláda
Otcem Huga Kapeta byl nejmocnější velmož ve Francii Hugo Veliký († 956), franský vévoda, který prakticky ovládal politickou situaci v zemi za posledních slabých Karlovců. Hugo Kapet se dostal na trůn 29. května 987 volbou po předčasné smrti Ludvíka V. († 987), korunován byl 1. června v Noyonu a pomazán 3. června opět v Noyonu nebo v Remeši.
Králova pozice zpočátku nebyla vůbec pevná. Vládu si nárokoval i vévoda dolnolotrinský Karel, bratr krále Lothara I. a strýc zemřelého. I když se Kapetovi podařilo roku 991 Karla s pomocí laonského biskupa Adalbera zajmout a zbavit se tak nebezpečí, že by mohl bezprostředně ohrožovat jeho moc, řada současníků viděla v jeho královské volbě uzurpaci.
Moc nového krále byla v podstatě omezena na původní državy Robertovců mezi Paříží a Orléansem a skromné královské domény v okolí Remeše a Laonu, ale i zde bylo nutné počítat s místní šlechtou. Na území velkých královských leníků nemohl Hugo zasahovat vůbec, proto tu vystupoval jako „primus inter pares“, první mezi sobě rovnými. Aby zabezpečil trůn svým potomkům, nechal již koncem roku 987 korunovat králem syna Roberta – praxe, kterou po něm převzali všichni Kapetovci až po Filipa II.
Hugo Kapet je pohřben v St. Denis.
| Související články obsahuje Portál Středověk |
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Dějiny - Francie - Kapetovci - Valois - Bourboni - Bonapartové |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Bruntál
| Bruntál | |
|---|---|
|
Kostel Panny Marie Pomocné |
|
|
znak vlajka |
|
| status: | město |
| NUTS 5 (obec): | CZ0801 597180 |
| kraj (NUTS 3): | Moravskoslezský (CZ080) |
| okres (NUTS 4): | Bruntál (CZ0801) |
| obec s rozšířenou působností: | Bruntál |
| pověřená obec: | |
| historická země: | Slezsko + Morava |
| katastrální výměra: | 29,34 km² |
| počet obyvatel: | 17 686 |
| zeměpisná šířka: | 49° 59' |
| zeměpisná délka: | 17° 27' |
| nadmořská výška: | 409 m |
| PSČ: | 792 01 |
| zákl. sídelní jednotky: | 15 |
| části obce: | 3 |
| katastrální území: | 2 |
| adresa městského úřadu: | Městský úřad Bruntál Nádražní 20 792 01 Bruntál |
| starosta / starostka: | Ing. František Struška (ČSSD) |
| Oficiální web: http://www.mubruntal.cz E-mail: posta@mubruntal.cz |
|
|
|
|
Bruntál je město v Moravskoslezském kraji v okrese Bruntál, v Nízkém Jeseníku. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.
Obležení Leningradu
| Obležení Leningradu | |||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Konflikt: | |||||||||||
Město bylo během obležení zaneřáděno mrtvolami, o které se díky kanibalismu postarali hladovějící obyvatelé |
|||||||||||
|
|||||||||||
| Strany | |||||||||||
| Třetí říše Španělská modrá divize |
SSSR | ||||||||||
| Velitelé | |||||||||||
| Wilhelm von Leeb Georg von Küchler Agustín Muñoz Grandes |
Kliment Vorošilov Georgij Žukov |
||||||||||
| Síla | |||||||||||
| 725 000 | 930 000 | ||||||||||
| Ztráty | |||||||||||
| neznámé | Rudá armáda: 332 059 mrtvých 24 324 mrtví mimo boj 111 142 pohřešovaných 16 470 civilistů přes 1 milion civilistů na hladomor |
||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||
Obležení Leningradu (8. září 1941 - 18. leden 1944; dnes se Leningrad jmenuje Sankt Peterburg, Petrohrad) představuje jednu z klíčových bitev Velké vlastenecké války.
Leningrad (dnes Petrohrad neboli Sankt-Petěrburg), jakožto druhé největší město SSSR, důležité průmyslové centrum, základna Baltské flotily a významný komunikační uzel byl od počátku bojů jedním z primárních cílů německého útoku. Město bylo nesmírně důležitým průmyslovým centrem. Bylo výrobcem oceli, lokomotiv, centrem strojírenského a elektrotechnického průmyslu. Ve městě se také nalézal největší gumárenský závod v Evropě. Německé jednotky ale nedokázaly splnit zadání a dobýt dobře opevněné město jediným úderem, musely je tedy oblehnout. Obležení však nebylo dokonalé, některé zásobovací trasy se nepodařilo uzavřít zcela (např. tzv. Cesta života přes Ladožské jezero). Efektivitě obléhání hodně uškodil fakt, že finský spojenec Německa odmítl nejen podílet se na útoku na město, ale zakázal jakékoliv významnější použití finského území pro tento útok. Obě strany zaznamenaly rozsáhlé ztráty vojáků i techniky a ve městě zemřelo hladem odhadem tak 1 000 000 lidí, zejména v zimě 1941/1942 na počátku obležení. Postupem času se podařilo část lidí evakuovat a v roce 1943 se postupně stále více nahlodávalo obklíčení města a rostly dodávky potravin i munice. V lednu 1944 se obležení definitivně zhroutilo.
1751
Seznam historických výročí | Aktuality
= 2. tisíciletí =
◄ | 17. st. | 18. století | 19. st. | ►
◄◄ | ◄ | 1747 | 1748 | 1749 | 1750 | 1751 | 1752 | 1753 | 1754 | 1755 | ► | ►►
Karel V.
| Karel V. | ||
|---|---|---|
| z Boží vůle císař Svaté říše římské, král římský, Kastilie, Leonu, Aragonie, Sicílie, Neapole, Jeruzaléma, Navarry, Grenady, Toleda, Valencie, Galicie, Malorky, Sevilly, Sardinie, Córdoby, Korsiky, Murcie, Jaénu, Algeciras, Gibraltaru, Kanárských ostrovů a Indie etc. | ||
| Karlova podobizna vytvořená okolo roku 1530 | ||
| Doba vlády | 28. červen 1519 – září 1556 | |
| Korunovace | říjen 1520, Cáchy | |
| Narození | 24. únor 1500 | |
| Gent | ||
| Úmrtí | 21. září 1558 | |
| San Jerónimo de Yuste, Extremadura | ||
| Pochován | El Escorial | |
| Předchůdce | Maxmilián I. Habsburský | |
| Následník | Ferdinand I. Habsburský | |
| Královna | Isabela Portugalská | |
| Potomci | Filip Marie Španělská Jana Španělská Juan de Austria (nelegitimní) |
|
| Rod | Habsburkové | |
| Motto | Plus ultra | |
| Otec | Filip I. Sličný | |
| Matka | Jana I. Kastilská | |
Karel V. (24. února 1500 v Gentu – 21. září 1558 v San Jerónimo de Yuste, Extremadura) byl králem španělským (jako Carlos I., 1516–1556), císařem římským (1519–1556), vévodou burgundským (1506–1556) a arcivévodou rakouským (1519–1521). 23. srpna 1556 postoupil svému synu Filipu II. španělský trůn a svému bratru Ferdinandovi císařskou hodnost. Díky novým državám, které získalo Španělsko v Americe, mohl Karel V. prohlašovat: „Nad mojí říší Slunce nezapadá.“ Byl posledním císařem Svaté říše římské, jenž byl korunován papežem. Korunovace, kterou provedl Klement VII., však již neproběhla v Římě, jak bylo nezbytné ve středověku, ale v Bologni.
Kategorie:Narození 1929
| Narození v tomto desetiletí: | 1920 · 1921 · 1922 · 1923 · 1924 · 1925 · 1926 · 1927 · 1928 · 1929 |
Lidé narození roku 1929.
Viz také: Úmrtí 1929.
Články v kategorii „Narození 1929“
Zobrazuje se 128 stránek z celkového počtu 128 stránek v této kategorii.
A
B
C
D
E
F
G
H
|
H pokrač.
I
J
K
L
M
N
O
|
O pokrač.
P
R
S
T
V
W
Č
Š
|
Anthony de Mello
Anthony de Mello (4. září 1931–2. června 1987) byl jezuitský kněz, psychoterapeut a spisovatel, který se proslavil svými knihami, které se formou krátkých a leckdy humorných příběhů a meditací dotýkaly spirituality a smyslu lidského života.
Život
Narodil se v Goa v Indii. Za svého života hodně cestoval, několikráte navštívil Španělsko a USA, kde studoval a posléze učil. Ve svých knihách dokázal velmi obratně propojit myšlenky křesťanství se spiritualitou východu a lidskou psychologií. Anthony de Mello byl velmi významným americkým jezuitou, měl dar „otvírat lidem oči“. Knihy o náboženství a lásce, které vydal, mají hluboký duchovní smysl a staly se po celém světě bestsellery. Anthony ve svém životě a v duchovních cvičeních pro laiky i jezuitské kněží oživoval smysl i význam duchovnosti, modlitby i života samotného, měl přitom veliký dar vypravování; příběhy v jeho knihách jsou velmi čtivé i humorné, např. soubor myšlenek Modlitba žáby 1,2 lze dobře číst i jako sbírku anekdot, díky tomu si člověk příběhy snadno zapamatuje, přemýšlí o nich a může odkrýt i hlubší význam, který se v nich skrývá (někdy je poučení z příběhu jasné takřka na první pohled, jindy dá nalezení alegorie hodně práce). „ ‚Asi před 12 lety jsem objevil něco, co od základů změnilo můj život.‘ Potkal tehdy v Kalkatě řidiče rikši jménem Rinzai, který, ačkoli prožíval bolesti smrtelné choroby a byl tak chudý, že musel ještě před smrtí prodat svou kostru, přesto byl plný víry a radosti. ‚Najednou jsem si uvědomil, že jsem potkal mystika, který znovu objevil život. On žil, já jsem byl mrtvý. Potkal jsem člověka, který se během svého života na této zemi převtělil.‘“ (Anthony de Mello, Cesta k lásce, str. 8, nakl. Cesta, 2005).
Dílo
Nejznámější knihy vydané v češtině:
- Modlitba žáby (vydáno ve dvou dílech)
Modlitba žáby je jakousi sbírkou příběhů, od třířádkových po asi dvoustránkové, úsměvného charakteru. Pro ty, jež z nich chtějí mít větší užitek než jen pobavení, jsou složitější příběhy doplněny krátkými poznámkami, které ukazují pohled, z něhož je možno se na ně dívat. Dle de Mella lidské srdce touží po Pravdě, ale bezprostřední reakce člověka na ni bývá nepřátelská a ustrašená. Využívá tedy údajně poselství velkých duchovních učitelů, jako byli Ježíš nebo Buddha, kteří překonali odmítavý postoj svých posluchačů tím, že vyprávěli příběhy. Odmítat Pravdu je totiž běžné, ale není možné popírat to, co se už stalo. Proto často příběhy v knize začínají formulí: „Za onoho času…“, „Když byl jednou…“, „Byl jednou jeden…“ V příbězích bývá náboženský podtext, ale není to pravidlem a není natolik silný, aby dokázal odradit i zaryté atheisty. De Mello buď na účet náboženství s nadsázkou vtipkuje, nebo není duchovní příslušnost podstatná pro jádro příběhu. Rovněž nevyzdvihuje jedno náboženství oproti ostatním, hovoří o všech. Dle obsahu a vzájemné provázanosti jsou příběhy seskupovány do větších celků, jakýchsi kapitol, které mají společnou myšlenku a zaměřují se na určitou duchovní oblast („ O Lásce“, „ O náboženství“) Ukázka příběhu: „Pilot letadla k cestujícím: ‚Lituji, ale musím vám oznámit, že jsme v kritické situaci. Teď už nás může zachránit jen Bůh.‘ Jeden z cestujících se obrátí na kněze a ptá se, co to vlastně pilot říkal. Ten odpoví: ‚Řekl, že už nemáme žádnou naději.‘“ (Anthony de Mello, Modlitba žáby 1, str. 90, nakl. Cesta, 1996)
- Minutové nesmysly
- Minutová moudrost - Každá anekdota v knize lze přečíst za minutu, ovšem ke čtení není kniha příliš lehká, odpočinková
- Sadhana: Cesta k Bohu
- Ptačí zpěv
- Cesta k lásce - pojednává o svobodě, kterou člověk získá odporoštěním se od některých nesprávných forem lásky, a tak pozná lásku skutečnou. Kniha obsahuje příběhy o něco delší než Modlitba žáby, ale i tak by se každý asi vešel na formát A4. Jednotlivé kapitoly jsou uvozeny úryvkem z evangelia, ovšem v příbězích jde o pochopení vnitřních pocitů čtenáře, o rozeznání skutečných pocitů od naučených a vnucených, případné náboženské úvahy či poznámky vyplývají nenuceně na povrch a nejsou nijak závazné. Příběhy již nejsou anekdotické, ale vyžadují aktivní spolupráci čtenáře, který je během čtení dotazován na různé pocity, analyzuje je a vyvozuje závěry, kniha ho spíše vede tokem jeho myšlenek a inspiruje neobvyklými úhly pohledu do vlastního nitra.
- Bdělost
Redmond (Washington)
- Článek pojednává o Redmondu jako městě ve Washingtonu. Pro další významy navštivte Redmond
Redmond je město ve Washingtonu, státu USA na západním pobřeží. V roce 2003 čítala populace města 46 000 obyvatel. Redmond je dobře znám kvůli tomu, že v něm sídlí Microsoft a americké Nintendo. Ve městě je mnoho parků.
Historie
Původní obyvatelé Ameriky založili Redmond před 3000 lety a první bílí osadníci kolem roku 1870. Protože se v okolních říčkách vyskytovalo mnoho lososů (anglicky salmon), bylo město nazváno Salmonberg. V roce 1881 byla ve městě zřízena pošta a jméno změněno na Melrose. Poté, co se stal ředitelem pošty McRedmond, v roce 1881, bylo město přejmenováno na Redmond a tento nový název se už nezměnil.
Mnoho lesů a ryb v okolí poskytlo práci dřevorubcům a rybářům, takže se populace města zvýšila. Město začalo být zajímavým pro obchodníky. V roce 1912 Redmond dosáhl populace 300 lidí. Redmond čelil Velké hospodářské krizi ve 20. letech 20. století. Salóny se musely zavírat a město tak nemělo dost daní. Lesy již byly téměř vykáceny. Odlesněná země se však dala využít jako zemědělská půda.
Do roku 1967 se město rozrostlo do trojnásobné velikosti. Redmond byl prohlášen nejrychleji rostoucím městem v USA. Sídlo si v něm zřídilo mnoho firem.
Umístění
Redmond je ohraničen Kirklandem ze západu, Bellevue z jihozápadu a Sammamish z jihovýchodu. Město je postaveno na severním okraji jezera Sammamish a městem protéká řeka Sammamish.
Město se rozkládá na území 42,9 km², z toho 1,7 km² tvoří vodní plochy.
Externí odkazy
Kategorie:Narození 1930
| Narození v tomto desetiletí: | 1930 · 1931 · 1932 · 1933 · 1934 · 1935 · 1936 · 1937 · 1938 · 1939 |
Lidé narození roku 1930.
Viz také: Úmrtí 1930.
Články v kategorii „Narození 1930“
Zobrazuje se 157 stránek z celkového počtu 157 stránek v této kategorii.
A
B
C
D
E
F
G
H
|
H pokrač.
I
J
K
L
M
N
|
O
P
R
S
T
U
V
W
Y
Č
Š
|
Nálet na Prahu
Nálet na Prahu podniklo americké letectvo 14. února 1945. Podle pilotů se jednalo o důsledek chyby v navigaci –- bombardéry se měly zúčastnit masivního náletu na Drážďany, který probíhal od 13. do 15. února.
- « první
- ‹ předchozí
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- 6
- 7
- 8
- 9
- …
- následující ›
- poslední »
