Hugo Kapet

Denár Huga Kapeta
Příbuzenstvo
otec
Hugo Veliký
matka
Hadviga Saská
manželka
Adelaida Akvitánská
syn
Robert II. Francouzský
bratr
Ota Burgundský
bratr
Odo - Jindřich Burgundský
sestra
Beatrix
sestra
Emma
děd
Jindřich I.
švagr
Vilém IV. Akvitánský

Hugo Kapet (939/941 – 24. října 996 v Melunu) byl třetí západofranský / francouzský král z rodu Robertovců, dynastie, která se od jeho vlády nazývá Kapetovci. Jeho osobou začala souvislá řada kapetovských panovníků na francouzském trůně.

Vláda

Otcem Huga Kapeta byl nejmocnější velmož ve Francii Hugo Veliký († 956), franský vévoda, který prakticky ovládal politickou situaci v zemi za posledních slabých Karlovců. Hugo Kapet se dostal na trůn 29. května 987 volbou po předčasné smrti Ludvíka V. († 987), korunován byl 1. června v Noyonu a pomazán 3. června opět v Noyonu nebo v Remeši.

Králova pozice zpočátku nebyla vůbec pevná. Vládu si nárokoval i vévoda dolnolotrinský Karel, bratr krále Lothara I. a strýc zemřelého. I když se Kapetovi podařilo roku 991 Karla s pomocí laonského biskupa Adalbera zajmout a zbavit se tak nebezpečí, že by mohl bezprostředně ohrožovat jeho moc, řada současníků viděla v jeho královské volbě uzurpaci.

Moc nového krále byla v podstatě omezena na původní državy Robertovců mezi Paříží a Orléansem a skromné královské domény v okolí Remeše a Laonu, ale i zde bylo nutné počítat s místní šlechtou. Na území velkých královských leníků nemohl Hugo zasahovat vůbec, proto tu vystupoval jako „primus inter pares“, první mezi sobě rovnými. Aby zabezpečil trůn svým potomkům, nechal již koncem roku 987 korunovat králem syna Roberta – praxe, kterou po něm převzali všichni Kapetovci až po Filipa II.

Hugo Kapet je pohřben v St. Denis.

Související články obsahuje
Portál Středověk
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Chronologie francouzských panovníků
od 987 do 1870
987 996 1031 1060 1108 1137 1180 1223 1226
   Hugo Kapet Robert II. Jindřich I. Filip I. Ludvík VI. Ludvík VII. Filip II. Ludvík VIII.   
1226 1270 1285 1314 1316 1316 1322 1328 1350
   Ludvík IX. Filip III. Filip IV. Ludvík X. Jan I. Filip V. Karel IV. Filip VI.   
1350 1364 1380 1422 1461 1483 1498 1515 1547 1559
   Jan II. Karel V. Karel VI. Karel VII. Ludvík XI. Karel VIII. Ludvík XII. František I. Jindřich II.   
1559 1560 1574 1589 1610 1643 1715 1774 1792
   František II. Karel IX. Jindřich III. Jindřich IV. Ludvík XIII. Ludvík XIV. Ludvík XV. Ludvík XVI.   
1792 1804 1814 1824 1830 1848 1852 1870
     -   Napoleon I. Ludvík XVIII. Karel X. Ludvík Filip - Napoleon III.   

Dějiny - Francie - Kapetovci - Valois - Bourboni - Bonapartové

Bruntál

Bruntál

Kostel Panny Marie Pomocné

znak vlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0801 597180
kraj (NUTS 3): Moravskoslezský (CZ080)
okres (NUTS 4): Bruntál (CZ0801)
obec s rozšířenou působností: Bruntál
pověřená obec:
historická země: Slezsko + Morava
katastrální výměra: 29,34 km²
počet obyvatel: 17 686
zeměpisná šířka: 49° 59'
zeměpisná délka: 17° 27'
nadmořská výška: 409 m
PSČ: 792 01
zákl. sídelní jednotky: 15
části obce: 3
katastrální území: 2
adresa městského úřadu: Městský úřad Bruntál
Nádražní 20
792 01 Bruntál
starosta / starostka: Ing. František Struška (ČSSD)
Oficiální web: http://www.mubruntal.cz
E-mail: posta@mubruntal.cz
Wikipedie:Jak číst infoboxy českých sídelJak číst infobox
Zdroje k infoboxu a částem obce

Bruntál je město v Moravskoslezském kraji v okrese Bruntál, v Nízkém Jeseníku. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Obležení Leningradu

Obležení Leningradu
Konflikt:

Město bylo během obležení zaneřáděno mrtvolami, o které se díky kanibalismu postarali hladovějící obyvatelé
Trvání: 8. září 1941 - 27. ledna 1944
Místo: Leningrad, SSSR
Casus belli:
Výsledek: Nakonec sovětské vítězství
Změny území:
Strany
Třetí říše
Španělská modrá divize
SSSR
Velitelé
Wilhelm von Leeb
Georg von Küchler
Agustín Muñoz Grandes
Kliment Vorošilov
Georgij Žukov
Síla
725 000 930 000
Ztráty
neznámé Rudá armáda:
332 059 mrtvých
24 324 mrtví mimo boj
111 142 pohřešovaných
16 470 civilistů
přes 1 milion civilistů na hladomor
{{{poznámky}}}

Obležení Leningradu (8. září 1941 - 18. leden 1944; dnes se Leningrad jmenuje Sankt Peterburg, Petrohrad) představuje jednu z klíčových bitev Velké vlastenecké války.

Leningrad (dnes Petrohrad neboli Sankt-Petěrburg), jakožto druhé největší město SSSR, důležité průmyslové centrum, základna Baltské flotily a významný komunikační uzel byl od počátku bojů jedním z primárních cílů německého útoku. Město bylo nesmírně důležitým průmyslovým centrem. Bylo výrobcem oceli, lokomotiv, centrem strojírenského a elektrotechnického průmyslu. Ve městě se také nalézal největší gumárenský závod v Evropě. Německé jednotky ale nedokázaly splnit zadání a dobýt dobře opevněné město jediným úderem, musely je tedy oblehnout. Obležení však nebylo dokonalé, některé zásobovací trasy se nepodařilo uzavřít zcela (např. tzv. Cesta života přes Ladožské jezero). Efektivitě obléhání hodně uškodil fakt, že finský spojenec Německa odmítl nejen podílet se na útoku na město, ale zakázal jakékoliv významnější použití finského území pro tento útok. Obě strany zaznamenaly rozsáhlé ztráty vojáků i techniky a ve městě zemřelo hladem odhadem tak 1 000 000 lidí, zejména v zimě 1941/1942 na počátku obležení. Postupem času se podařilo část lidí evakuovat a v roce 1943 se postupně stále více nahlodávalo obklíčení města a rostly dodávky potravin i munice. V lednu 1944 se obležení definitivně zhroutilo.

1751

Seznam historických výročí | Aktuality
= 2. tisíciletí =
◄ | 17. st. | 18. století | 19. st. | ►
◄◄ | ◄ | 1747 | 1748 | 1749 | 1750 | 1751 | 1752 | 1753 | 1754 | 1755 | ► | ►►

Karel V.

Tento článek pojednává o španělském králi. Další významy jsou uvedeny v článku Karel V. (rozcestník).
Karel V.
z Boží vůle císař Svaté říše římské, král římský, Kastilie, Leonu, Aragonie, Sicílie, Neapole, Jeruzaléma, Navarry, Grenady, Toleda, Valencie, Galicie, Malorky, Sevilly, Sardinie, Córdoby, Korsiky, Murcie, Jaénu, Algeciras, Gibraltaru, Kanárských ostrovů a Indie etc.
Karlova podobizna vytvořená okolo roku 1530
Doba vlády 28. červen 1519 – září 1556
Korunovace říjen 1520, Cáchy
Narození 24. únor 1500
Gent
Úmrtí 21. září 1558
San Jerónimo de Yuste, Extremadura
Pochován El Escorial
Předchůdce Maxmilián I. Habsburský
Následník Ferdinand I. Habsburský
Královna Isabela Portugalská
Potomci Filip
Marie Španělská
Jana Španělská
Juan de Austria (nelegitimní)
Rod Habsburkové
Motto Plus ultra
Otec Filip I. Sličný
Matka Jana I. Kastilská

Karel V. (24. února 1500 v Gentu – 21. září 1558 v San Jerónimo de Yuste, Extremadura) byl králem španělským (jako Carlos I., 1516–1556), císařem římským (1519–1556), vévodou burgundským (1506–1556) a arcivévodou rakouským (1519–1521). 23. srpna 1556 postoupil svému synu Filipu II. španělský trůn a svému bratru Ferdinandovi císařskou hodnost. Díky novým državám, které získalo Španělsko v Americe, mohl Karel V. prohlašovat: „Nad mojí říší Slunce nezapadá.“ Byl posledním císařem Svaté říše římské, jenž byl korunován papežem. Korunovace, kterou provedl Klement VII., však již neproběhla v Římě, jak bylo nezbytné ve středověku, ale v Bologni.

Kategorie:Narození 1929

Narození v tomto desetiletí: 1920 · 1921 · 1922 · 1923 · 1924 · 1925 · 1926 · 1927 · 1928 · 1929
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Lidé narození roku 1929.
Viz také: Úmrtí 1929.

Články v kategorii „Narození 1929“

Zobrazuje se 128 stránek z celkového počtu 128 stránek v této kategorii.

A

  • Nachum Admoni
  • Alfred Moisiu
  • Jásir Arafat
  • Werner Arber
  • Šlomo Argov

B

  • Milan Balabán
  • Jean Baudrillard
  • Vlastimil Bedrna
  • Zdzisław Beksiński
  • Peter L. Berger
  • Paul Bernard
  • Halina Birenbaum
  • Jiří Brabec (literární historik)
  • Jacques Brel
  • Pierre Brice
  • Dagmar Burešová
  • Boleslav Bárta

C

  • June Carter Cash
  • Zdeněk Ceplecha
  • Violeta Chamorro
  • Věra Chytilová
  • Jaromír Císař

D

  • Otakar Diblík
  • Jaroslav Dietl
  • Karel Duba
  • Jozef Dóczy

E

  • Petr Eben
  • Rafael Ejtan
  • Michael Ende
  • Hans Magnus Enzensberger
  • Bill Evans

F

  • Květa Fialová
  • Anna Franková

G

  • Frank Gehry
  • Murray Gell-Mann
  • Józef Glemp
  • Jerry Goldsmith
  • Miroslav Grégr

H

  • Jürgen Habermas
  • Hanuš Hachenburg
  • Hafizulláh Amín
  • Pavol Haspra

H pokrač.

  • Mike Hawthorn
  • Nigel Hawthorne
  • Audrey Hepburn
  • Graham Hill
  • Radek Hlavsa
  • Otakar Hořínek
  • Ervín Hrych
  • Jiří Hubač
  • Luděk Hulan
  • Pavel Háša

I

  • Miroslav Ivanov

J

  • Jaroslav Jakubíček
  • Jaroslav Plichta
  • Lev Jašin
  • Milan Jungmann
  • Ladislav Jásek

K

  • Aleš Kalivoda
  • Grace Kellyová
  • Jacqueline Kennedy Onassis
  • Imre Kertész
  • Martin Luther King
  • Alexandr Kliment
  • Pavel Kohn
  • Josef Koláček
  • Emanuel Komínek
  • Grigorij Fedorovič Krivošejev
  • Božena Kuklová-Jíšová

L

  • Emmanuel Le Roy Ladurie
  • Ursula K. Le Guinová
  • Sergio Leone
  • Ira Levin

M

  • Alasdair MacIntyre
  • Svatopluk Matyáš
  • James McDivitt
  • Vladimír Menšík
  • Stanisław Mikulski
  • Jean-Pierre Mocky
  • Stirling Moss

N

  • František Nepil
  • Andrijan Nikolajev
  • Nori Harel
  • Sam Nujoma

O

  • Jaromír Obzina

O pokrač.

  • John James Osborne

P

  • Otar Pacacia
  • Jaroslav Papoušek
  • Milorad Pavić
  • Dmytro Pavlyčko
  • Tigran Petrosjan
  • John Charles Polanyi
  • Jaroslav V. Polc
  • Mario Francesco Pompedda
  • Chaim Potok
  • Francis Gary Powers
  • Vladimír Preclík
  • Jiřina Prekopová
  • André Previn
  • Jan Procházka (spisovatel)

R

  • Georgios Roubanis
  • Ludvík Ráža

S

  • Günter Schabowski
  • Květuše Sgallová
  • Jean Simmonsová
  • Bud Spencer
  • McLean Stevenson
  • Josef Suk mladší

T

  • Nataša Tanská
  • William Thornton
  • Stanislav Titzl
  • Vlastislav Toman
  • Marie Tomášová
  • Jan Trefulka

V

  • Daniel Štefan Veselý
  • Josef Veselý
  • Darek Vostřel
  • Hana Vrbová
  • Ivan Vyskočil

W

  • Edward Osborne Wilson
  • Gump Worsley

Č

  • Jaroslav Čermák
  • Vladimír Čermák
  • Judita Čeřovská

Š

  • Magda Šaturová
  • Jaroslav Šedivý
  • Jarmila Šuláková
  • Antonín Šůra

Anthony de Mello

Anthony de Mello (4. září 1931–2. června 1987) byl jezuitský kněz, psychoterapeut a spisovatel, který se proslavil svými knihami, které se formou krátkých a leckdy humorných příběhů a meditací dotýkaly spirituality a smyslu lidského života.

Život

Narodil se v Goa v Indii. Za svého života hodně cestoval, několikráte navštívil Španělsko a USA, kde studoval a posléze učil. Ve svých knihách dokázal velmi obratně propojit myšlenky křesťanství se spiritualitou východu a lidskou psychologií. Anthony de Mello byl velmi významným americkým jezuitou, měl dar „otvírat lidem oči“. Knihy o náboženství a lásce, které vydal, mají hluboký duchovní smysl a staly se po celém světě bestsellery. Anthony ve svém životě a v duchovních cvičeních pro laiky i jezuitské kněží oživoval smysl i význam duchovnosti, modlitby i života samotného, měl přitom veliký dar vypravování; příběhy v jeho knihách jsou velmi čtivé i humorné, např. soubor myšlenek Modlitba žáby 1,2 lze dobře číst i jako sbírku anekdot, díky tomu si člověk příběhy snadno zapamatuje, přemýšlí o nich a může odkrýt i hlubší význam, který se v nich skrývá (někdy je poučení z příběhu jasné takřka na první pohled, jindy dá nalezení alegorie hodně práce). „ ‚Asi před 12 lety jsem objevil něco, co od základů změnilo můj život.‘ Potkal tehdy v Kalkatě řidiče rikši jménem Rinzai, který, ačkoli prožíval bolesti smrtelné choroby a byl tak chudý, že musel ještě před smrtí prodat svou kostru, přesto byl plný víry a radosti. ‚Najednou jsem si uvědomil, že jsem potkal mystika, který znovu objevil život. On žil, já jsem byl mrtvý. Potkal jsem člověka, který se během svého života na této zemi převtělil.‘“ (Anthony de Mello, Cesta k lásce, str. 8, nakl. Cesta, 2005).

Dílo

Projekt Wikicitáty obsahuje sbírku citátů v angličtině k tématu

Další informace o tématu na projektech Wikimedia:


Nejznámější knihy vydané v češtině:

  • Modlitba žáby (vydáno ve dvou dílech)

Modlitba žáby je jakousi sbírkou příběhů, od třířádkových po asi dvoustránkové, úsměvného charakteru. Pro ty, jež z nich chtějí mít větší užitek než jen pobavení, jsou složitější příběhy doplněny krátkými poznámkami, které ukazují pohled, z něhož je možno se na ně dívat. Dle de Mella lidské srdce touží po Pravdě, ale bezprostřední reakce člověka na ni bývá nepřátelská a ustrašená. Využívá tedy údajně poselství velkých duchovních učitelů, jako byli Ježíš nebo Buddha, kteří překonali odmítavý postoj svých posluchačů tím, že vyprávěli příběhy. Odmítat Pravdu je totiž běžné, ale není možné popírat to, co se už stalo. Proto často příběhy v knize začínají formulí: „Za onoho času…“, „Když byl jednou…“, „Byl jednou jeden…“ V příbězích bývá náboženský podtext, ale není to pravidlem a není natolik silný, aby dokázal odradit i zaryté atheisty. De Mello buď na účet náboženství s nadsázkou vtipkuje, nebo není duchovní příslušnost podstatná pro jádro příběhu. Rovněž nevyzdvihuje jedno náboženství oproti ostatním, hovoří o všech. Dle obsahu a vzájemné provázanosti jsou příběhy seskupovány do větších celků, jakýchsi kapitol, které mají společnou myšlenku a zaměřují se na určitou duchovní oblast („ O Lásce“, „ O náboženství“) Ukázka příběhu: „Pilot letadla k cestujícím: ‚Lituji, ale musím vám oznámit, že jsme v kritické situaci. Teď už nás může zachránit jen Bůh.‘ Jeden z cestujících se obrátí na kněze a ptá se, co to vlastně pilot říkal. Ten odpoví: ‚Řekl, že už nemáme žádnou naději.‘“ (Anthony de Mello, Modlitba žáby 1, str. 90, nakl. Cesta, 1996)

  • Minutové nesmysly
  • Minutová moudrost - Každá anekdota v knize lze přečíst za minutu, ovšem ke čtení není kniha příliš lehká, odpočinková
  • Sadhana: Cesta k Bohu
  • Ptačí zpěv
  • Cesta k lásce - pojednává o svobodě, kterou člověk získá odporoštěním se od některých nesprávných forem lásky, a tak pozná lásku skutečnou. Kniha obsahuje příběhy o něco delší než Modlitba žáby, ale i tak by se každý asi vešel na formát A4. Jednotlivé kapitoly jsou uvozeny úryvkem z evangelia, ovšem v příbězích jde o pochopení vnitřních pocitů čtenáře, o rozeznání skutečných pocitů od naučených a vnucených, případné náboženské úvahy či poznámky vyplývají nenuceně na povrch a nejsou nijak závazné. Příběhy již nejsou anekdotické, ale vyžadují aktivní spolupráci čtenáře, který je během čtení dotazován na různé pocity, analyzuje je a vyvozuje závěry, kniha ho spíše vede tokem jeho myšlenek a inspiruje neobvyklými úhly pohledu do vlastního nitra.
  • Bdělost

Redmond (Washington)

Článek pojednává o Redmondu jako městě ve Washingtonu. Pro další významy navštivte Redmond

Redmond je město ve Washingtonu, státu USA na západním pobřeží. V roce 2003 čítala populace města 46 000 obyvatel. Redmond je dobře znám kvůli tomu, že v něm sídlí Microsoft a americké Nintendo. Ve městě je mnoho parků.

Historie

Původní obyvatelé Ameriky založili Redmond před 3000 lety a první bílí osadníci kolem roku 1870. Protože se v okolních říčkách vyskytovalo mnoho lososů (anglicky salmon), bylo město nazváno Salmonberg. V roce 1881 byla ve městě zřízena pošta a jméno změněno na Melrose. Poté, co se stal ředitelem pošty McRedmond, v roce 1881, bylo město přejmenováno na Redmond a tento nový název se už nezměnil.

Mnoho lesů a ryb v okolí poskytlo práci dřevorubcům a rybářům, takže se populace města zvýšila. Město začalo být zajímavým pro obchodníky. V roce 1912 Redmond dosáhl populace 300 lidí. Redmond čelil Velké hospodářské krizi ve 20. letech 20. století. Salóny se musely zavírat a město tak nemělo dost daní. Lesy již byly téměř vykáceny. Odlesněná země se však dala využít jako zemědělská půda.

Do roku 1967 se město rozrostlo do trojnásobné velikosti. Redmond byl prohlášen nejrychleji rostoucím městem v USA. Sídlo si v něm zřídilo mnoho firem.

Umístění

Redmond je ohraničen Kirklandem ze západu, Bellevue z jihozápadu a Sammamish z jihovýchodu. Město je postaveno na severním okraji jezera Sammamish a městem protéká řeka Sammamish.

Město se rozkládá na území 42,9 km², z toho 1,7 km² tvoří vodní plochy.

Externí odkazy


Kategorie:Narození 1930

Narození v tomto desetiletí: 1930 · 1931 · 1932 · 1933 · 1934 · 1935 · 1936 · 1937 · 1938 · 1939
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Lidé narození roku 1930.
Viz také: Úmrtí 1930.

Články v kategorii „Narození 1930“

Zobrazuje se 157 stránek z celkového počtu 157 stránek v této kategorii.

A

  • Leonid Ivanovič Abalkin
  • Richard Adam
  • Buzz Aldrin
  • Neil Armstrong
  • Jurij Arťuchin
  • Mikuláš Athanasov

B

  • Eugene Balon
  • John Simmons Barth
  • Gary Stanley Becker
  • Magdaléna Beranová
  • Vilém Besser
  • Kurt Biedenkopf
  • Horst Bienek
  • Jaroslav Blahoš
  • Blanka Bohdanová
  • Claude Bolling
  • Egon Bondy
  • Adolf Born
  • Pierre Bourdieu
  • Marion Zimmer Bradley
  • Kevin Budden
  • Václav Břicháček

C

  • Ray Charles
  • Přemysl Charvát
  • Yves Chauvin
  • Michael Collins (astronaut)
  • Sean Connery
  • Charles Conrad
  • Gregory Corso

D

  • David Dacko
  • Jacques Derrida
  • Edsger Dijkstra
  • Frank Drake
  • Libuše Dušková

E

  • Clint Eastwood
  • Don Edmunds
  • Donn Eisele
  • Václav Erben

F

  • FM-2030
  • František Filip
  • Ota Filip
  • Karel Fortýn
  • Ladislav Fouček
  • Kenneth Frampton
  • Rudolf Fuksa

G

  • Lina Gabrielli
  • Johan Galtung
  • Owen Garriott
  • Gérard Genette
  • Jean-Luc Godard
  • Mordechaj Gur

H

  • Sa'dun Hammádí

H pokrač.

  • Petr Haničinec
  • Josef Havel (šlechtitel)
  • Jiří Hejna
  • Willi Hörter

I

  • Ion Iliescu
  • James Irwin
  • Ivo Hrazdira

J

  • Karel Janovický
  • Alfréd Jindra
  • John Polkinghorne
  • Jiří Joura

K

  • Valentina Kameníková
  • Eva Kantůrková
  • Uladzimir Karatkevič
  • Jaegwon Kim
  • Israel Kirzner
  • Jens Martin Knudsen
  • Edwin de Kock
  • Helmut Kohl
  • Pavel Kopta
  • Vlastimil Koutecký
  • Michal Kováč
  • Anton Kret
  • Józef Krupiński
  • Barbara Krzemieńská
  • Oldřich Král
  • Ryszard Kukliński
  • Radana Königová
  • Jan Křen

L

  • Anton Szandor LaVey
  • Nicole Marthe Le Douarin
  • Don Lind
  • Stanislav Jungwirth

M

  • Karel Malý
  • Miroslav Mamula
  • Lubomír Man
  • Bratři Mašínové
  • Steve McQueen
  • Miloslav Bureš
  • Edgar Mitchell
  • Zdeněk Mlynář
  • Mobutu Sese Seko
  • Ivan Moravec
  • John Morressy
  • Jaroslava Moserová
  • Antonín Moskalyk
  • Josef Moucha (entomolog)
  • Zdeněk Mraček
  • Sławomir Mrożek

N

  • Kurt Nielsen
  • Philippe Noiret
  • Jozef Novák (1930)
  • Václav Nývlt

O

  • Jiří Opelík

P

  • Ota Pavel
  • Antonín Peltrám
  • Josef Petráň
  • Harold Pinter
  • Svatopluk Pluskal
  • William Pogue
  • Mirka Pokorná
  • Pavel Popovič
  • Myroslav Popovyč
  • Omara Portuondo

R

  • Ilja Racek
  • Baldur Ragnarsson
  • Miroslav Raichl
  • Adolf Rázek

S

  • Fred Saberhagen
  • Marshall Sahlins
  • Maximilian Schell
  • Pavel Schmidt
  • Reinhard Selten
  • Michel Serres
  • Shel Silverstein
  • Jiří Skobla
  • Gary Snyder
  • George Soros
  • Thomas Stafford
  • Miloslav Stingl
  • Inge Stollová
  • Stanislav Sventek

T

  • Tóru Takemicu
  • Ernst Tugendhat

U

  • Štefan Uher

V

  • Jaroslav Vaněk
  • Josef Vinklář
  • Vladimír Vonka
  • Václav Vorlíček
  • Erich Václav

W

  • Jacques D. J. Waardenburg
  • Derek Walcott
  • Immanuel Wallerstein
  • Bohdan Warchal
  • Warren Buffett
  • Edward Higgins White
  • Josef Rudolf Winkler

Y

  • John Young

Č

  • Juan Čobrda

Š

  • Jiří Šašek
  • Jiří Šebánek
  • Naomi Šemer
  • Milan Šimečka
  • Ivo Štuka
  • Ljuba Štíplová

Nálet na Prahu

B-17

Nálet na Prahu podniklo americké letectvo 14. února 1945. Podle pilotů se jednalo o důsledek chyby v navigaci –- bombardéry se měly zúčastnit masivního náletu na Drážďany, který probíhal od 13. do 15. února.