Svatopluk Čech

Svatopluk Čech
Podpis Svatopluka Čecha
Čechův pohřební průvod na Václavském náměstí v Praze
Ukládání ostatků Svatopluka Čecha na vyšehradském Slavíně
Náhrobek Svatopluka Čecha na Vyšehradě

Svatopluk Čech (21. února 1846, Ostředek – 23. února 1908, Praha) byl český básník, prozaik, novinář a cestovatel, který se proslavil fantastickými příběhy pana Broučka.

Obsah

Život

Narodil se v Ostředku u Benešova, jeho otec byl panský správce. V Praze studoval gymnázium a později práva. Přispíval do časopisů Ruch a Květy, od roku 1871 byl redaktorem Světozoru. V letech 1873–1876 působil jako redaktor Lumíru, krátce působil i v Národních listech. V roce 1873 byl členem advokátní kanceláře ve Slaném, téhož roku však praxe zanechal a věnoval se ji až v letech 1876–1879, kdy byl členem advokátní kanceláře v Praze.

Hodně cestoval, navštívil Kavkaz, Chorvatsko, Dánsko, Polsko, Itálii, Paříž. Konec života trávil v Praze na Skalce.

Je po něm pojmenován Čechův most v Praze a několik ulic v různých českých městech.

Dílo

Jeho dílo je velmi ovlivněno K. H. Máchou. Psal především eposy s mnoha přirovnáními a popisy, jimiž je přerušován děj. Ve svých dílech vystihuje především pocity, politické názory buržoazie. Často se vrací do minulosti, jeho verše jsou vlastenecké. Ve své poezii se zabývá demokratickým rozdělením společnosti a sociální spravedlností.

Epika

  • Husita na Baltu – historický epos, který srovnává dobu husitských válek s bouří v lidských a přírodních vztazích.
  • Adamité
  • Žižka
  • Václav z Michalovic – příběh z Pobělohorské doby
  • Dagmar
  • Roháč na Sioně
  • Evropa – symbolické eposy. Mají podobný motiv – děj se odehrává na moři. Na lodi při bouři, dojde ke vzpouře. revolucionáři na lodi Evropa. Hlavní myšlenkou je spojení Slovanů.
  • Slávie – obdoba Evropy, jméno lodi, na ní se plaví příslušníci slovanského národa, dojde ke vzpouře, Slované se domluví a vzpouru porazí.
  • Lešetínský kovář – veršovaná povídka, téma národního a sociálního boje
  • Ve stínu lípy – idylický epos návratu Čecha na venkov, do české krajiny – návrat domů. Ve skutečnosti jde o vzpomínky autora, který několik let v dětství prožil na Peruci.
  • Sekáči
  • Zpěvník Jana Buriana
  • Václav Živsa
  • Bouře
  • Step
  • Do světa širého

Lyrika

  • Jitřní písně – sociální lyrika, jedná se o veršované satiry. Staví se v nich do role mluvčího národa. Básně mají meditativní charakter, vycházejí z básníkových úvah.
  • Nové písně
  • Písně otroka – 23 básní, z r. 1895, jsou reakcí na politické události. Chtěl povzbudit národ, protože měl pocit, že se národ cítí ponížený. Dílo je alegorií boje za práva národa a bylo velice úspěšné a velice často vydáváno.

Satira

  • Hanuman – líčí opičí stát, satira na politický režim Rakouska-Uherska.
  • Kratochvilná historie o ptáku Velikánu Velikánoviči – satira na Rusko.
  • Petrklíče
  • Šotek

Próza

Povídky:

  • Povídky, arabesky a humoresky (1878-83)
  • Několik drobných povídek (1884)
  • Humoresky, satiry a drobné črty (1887)
  • Různé črty žertovné i vážné (1887)
  • Několik povídek a různých črt (1888)
  • Pestré cesty po Čechách (1891)
  • Jestřáb kontra Hrdlička (1897)
  • tzv. Broučkiády
    • Pravý výlet pana Broučka do Měsíce (1888)
    • Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století (1888) – satirická povídka o měšťanovi z 19. století Matěji Broučkovi v 15. století a jeho chování v době husitské, kam se přenesl.
    • Matěj Brouček na výstavě (1892)
Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma

Romány:

  • Kandidát nesmrtelnosti (1879)
  • Ikaros (1885)
  • Druhý květ (1893) – pravděpodobně jeho nejlepší román, líčí zde své mládí a studium na gymnáziu.

Napsal také značné množství humoristických povídek a fejetonů. Často čerpal náměty z advokátního prostředí. Mnohokrát byl kritizován za frázovitost. Uznával, že jeho poezie může působit frázovitě, ale on se hlásil k trvalým hodnotám, které si v sobě nesl celý život (např. láska k vlasti)

Související články

Projekt Wikisource obsahuje původní text související s tímto článkem:



Celý článek