Víme vše

Srbština je jazyk srbského obyvatelstva v Srbsku, Bosně a Hercegovině, Chorvatsku, Černé Hoře a dalších zemích v Evropě, Americe a Asii. V podstatě jde o jiný název pro v Srbsku užívanou variantu srbochorvatštiny, která byla úředním jazykem v Jugoslávii do roku 1992.

Dialekty

Spisovný srbský jazyk je založen na štokavském nářečí srbochorvatštiny, a rozlišují se východní (ekavská) a západní (ijekavská) varianta.

• ekavština (jat se vyslovuje jako é) – používá se pouze v Srbsku, kde je z velké míry převážující výslovnost (Bělehrad, Vojvodina, Kosovo, východní, centrální a jižní Srbsko).
• jekavština (jat se vyslovuje jako ě) – jediná výslovnost v Bosně a Hercegovině, Černé Hoře a Chorvatsku, v Srbsku pouze ve západní části (pořád ustupuje pod vlivem médií)

Rozšíření

Počty mluvčích podle zemí:

• Srbsko: 6 770 000
  • Vojvodina: 1 557 020 (2002)
  • Centrální Srbsko: 5 063 679 (2002)
  • Kosovo: 150 000
• Černá Hora: 401 382 (2003)
• Bosna a Hercegovina: 1 500 000
• Německo: přes 500 000 (2003)
• Rakousko: přes 100 000 (2001)
• Austrálie: přes 50 000 (2001)
• Švýcarsko: cca 50 000 (2000)
• Chorvatsko: 44 629 (2001)
• Makedonie: 33 315 (2001)
• Slovinsko: 31 329 (2002)
• Rumunsko: 20 377 (2001)

Podle Statutu Rady vlády pro národnostní menšiny je srbština jeden z 12 menšinových jazyků v ČR.

Historie

Nejstarší srbská literatura pochází ze středověku a patří do ní taková díla jako Miroslavljevo jevandjelje (Мирослављево Јеванђеље, 1192) a Dušanov zakonik (Душанов Законик). Zachovalo se jen málo ze sekulární středověké literatury, ale to, co zbylo, ukazuje, že tehdejší srbské písemnictví šlo s dobou. Například Alexandreida (Роман о Александру – epos o Alexandru Velikém) nebo srbský překlad Tristana a Isoldy.

Koncem 15. století bylo Srbsko dobyto Osmanskou říší a po příštích 345 let nebylo moc příležitostí pro sekulární psanou tvorbu. Přesto z té doby pocházejí některá nejlepší srbská díla. Nejdůležitější je srbská epická poezie. Je známo, že Goethe se učil srbsky, aby si mohl číst srbské eposy v originále. Hlavním útočištěm psaného jazyka v té době byly kláštery, ty se však držely církevní staroslověnštiny.

Ve středověku došlo k několika změnám, na základě kterých se srbský jazyk odchýlil od ostatních slovanských. Podobně jako i v jiných jazycích se například L na konci některých slov (čital, sokol, oral, sol) změnilo postupně v současné O (čitao, soko, orao, so).

Koncem 18. století se psaný jazyk vzdaloval od hovorového. Počátkem 19. století Vuk Karadžić reformoval srbskou cyrilici na fonetickém principu a propagoval hovorový lidový jazyk jako novou literární normu.

První tištěná srbská kniha byla vyrobena v Cetinje v roce 1494, pouhých 40 let po Gutenbergově vynálezu knihtisku.

Narozdíl například od češtiny, ale i dalších jazyků, základ psané srbštiny vychází z mluveného slova. Odstraňují se tak nadbytečné samohlásky a psaná podoba doslova kopíruje výslovnost slova (francuski místo francuzski). Cizí slova se přejímají takto také, a to z důvodu, aby jejich podoba v cyrilici byla dobře vyslovitelná.

Od chorvatštiny a dalších jazyků, které tvořily spolu jednu srbochovratštinu se srbština liší jednak slovy, která byla převzata z východní řecké vzdělanosti a přejímáním cizích slov ve fonetickém tvaru. Mezi další velké odlišnosti pak patří také odlišné časování některých sloves.

Abeceda a výslovnost

Hlavním písmem pro zápis srbštiny je cyrilice, používá se však i latinka (v hojné míře např. na internetu). Srbská abeceda je následující:

Slovní zásoba

Dvě srbská slova se rozšířila do mnoha dalších jazyků: vampír (вампир) a slivovice (шљивовица).

Související články

• Srbochorvatština

Externí odkazy

• Standard language as an instrument of culture and the product of national history An article by pre-eminent Serbian linguist Pavle Ivić
• 209,000 entry Serbian-English and English-Serbian Dictionnary
• Serbian-English Dictionary
• Serbian Language and Culture Workshop Learn Serbian