Víme vše

Slovanská mytologie je složitý komplex zážitků dávnověku i novějších forem mytologických představ. Mnoho z těchto představ se zachovalo až do naší doby, avšak středověké písemné doklady jsou velmi neúplné a zlomkovité, takže mytologii starých Slovanů můžeme jen do jisté míry rekonstruovat na základě literárních, národopisných, folkloristických, archeologických a lingvistických údajů.

Zatímco česká předkřesťanská mytologie se nezachovala, o mytologii zejména Polabských Slovanů je toho známo dost.

Úvod

V období praslovanské kmenové jednoty vládla mezi Slovany představa o nejvyšší bytosti podobné nejvyššímu bohu jiných indoevropských národů. Historici se dodnes nemohou přesně shodnout, kde byla pravlast Slovanů. Převážně ji však kladou do oblasti mezi řekami Dněpr a Dněstr. Odtud se šířili asi okolo 5. - 7. století do všech směrů.

Historik Vasilij Klučevský (1841 - 1911) je toho názoru, že nejprve musíme pochopit les, řeku a step, když chceme rozumět slovanské kultuře'. Všechny tři prvky formovaly slovanské kultury a podněcovali v lidech představivost. Les byl Slovanovi útočištěm, zdrojem obživy, i když zároveň byl plný stínů a nebezpečí. Step nabádala k snění o dálkách, třebaže neposkytovala ochranu před nájezdníky. Jedině řeka mu byla oporou. "Slovan měl rád řeku. O žádném jiném původním útvaru se v lidovém umění nezpívá s takovou láskou." - říká Klučevskij. Řeka žije, každé jezero a potok má své duchy.

Mnohé vyprávěné mýty se staly námětem nespočetného počtu slovanských hudebních velkých děl (Sadko, Sněhurka, Pták ohnivák, Rusalka,...), dnes jsou i náměty pro filmy (upíři, Mrazík,...).

Zdroje poznání

Ústní podání

I když některé slovanské kmeny znaly runové písmo, jedinečné příběhy se nám zachovaly díky vypravěčům. Takto se mýty zachovávaly i stovky let. Před příchodem civilizace do některých oblastí bylo vyprávění mýtů jednou z nejoblíbenějších forem zábavy. Přitom nešlo jen o zábavu pro obyčejné lidi, dobrého vypravěče si drželi i v mnohých zámožných domech, včetně panovníka.

Zapisování

Zapisování začalo až s příchodem křesťanství. Částečné zprávy o slovanské mytologii zanechali antičtí autoři. Herodotos se například ve svém díle Historie zmiňuje o lidech daleko na severu, kteří se každý rok na několik dní přeměňovali ve vlky. Jinou zmínku o Slovanech a jejich mytologii nám zprostředkoval Prokopios, který v 6. století píše ve svém díle Bellum Gothicum o Slovanech, kteří překročili Dunaj a míří na jih. Vyznávají jediného boha, tvůrce všeho, pána hromu a blesku (Peruna). Prokopius připomíná i jejich víru v různé duchy a nymfy.

Pověst dávných let nebo také Nestorova kronika je kronikou z 12. století. Obsahuje mnoho informací o slovanské mytologii a jsou zde i přepisy starších dokumentů. Kromě jiného připomíná bohy Peruna a Velese.

S příchodem křesťanství se začalo zapisovat. Z období středověku jsou však tyto informace poměrně strohé. Většinou je zapisovali misionáři. První velkou sbírku slovanských mýtů sestavil Alexandr Nikolajevič Afanasiev.

Seznam slovanských bohů

• Svarog – hlavní bůh, nečinný a věčný, stvořitel světa
• Svarožic – (Dažbog), nejvyšší bůh, syn a nástupce Svaroga, vládce bohů, bůh slunce, tepla, ohně a úrody
• Perun – bůh hromu a války, dárce úrody
• Radegast – (Radhost), bůh slunce, hojnosti a noční oblohy
• Svantovít – bůh hospodářství, věštby a války, ohně a světla
• Černoboh (nebo Černobog) – bůh zla a neštěstí
• Bělboh (nebo Bělbog ) – bůh dobra, opak Černoboga
• Živa – bohyně života, léta a zralé plodnosti
• Trihlav (nebo Triglav) – bůh vojáků a hospodářů
• Veles – bůh stád i hospodářství, bůh podsvětí
• Prove – bůh soudu a spravedlnosti
• Rod – bůh zrodu, prvotní plodnosti
• Chors – bohyně noci a Měsíce a nenaplněné lásky
• Lada – jarní bohyně souladu, štěstí a něžné lásky
• Mokoša – bohyně země a úrody
• Morana – bohyně zimy a smrti
• Stribog – bůh větru, prostoru a vzduchu
• Simargl – bohyně – pták, kojná bohů
• Jarilo – bůh plodnosti a dožínek
• Pripegala – bohyně Země a prvotní plodnosti
• Vesna – bohyně jara a mladé nespoutané lásky

České mýtické postavy a zvířata

Jediným pozůstatkem české mytologie jsou zakladatelské mýty rodu Přemyslovců (Přemysl Oráč, kněžna Libuše), zachycené především v Kosmově Kronice české a v Jiráskových Starých pověstech českých.

• Horymír
• Šemík

Související články

• Seznam mytických postav české historie
• Náboženství Slovanů

Externí odkazy

• Dušan Třeštík: Král Muž. Slovanský etnogonický mýtus v Čechách 9.-10. století

Reference

• Cotterell, A.: Mytológia. Bohovia, hrdinovia, mýty. Slovart Bratislava, 2007