Víme vše

Pracovní sobota je označení sobot, které i po zavedení pětidenního pracovního týdne zůstaly pracovní, a to z důvody náhrady za jiné volno – zpravidla za státem uznaný svátek. Do zavedení pětidenního pracovního týdne se v sobotu do práce chodilo zcela normálně a každá sobota tak byla pracovní.

V 60. letech se střídala jedna pracovní a jedna nepracovní sobota. V souvislosti se zkracováním pracovní doby v západních zemích byl v roce 1968 zaveden pětidenní pracovní týden i v Československu.^[1] s dvěma dny pracovního volna. I po tomto přechodu byly vyhlašovány některé soboty jako pracovní. Sobota, kdy se muselo z rozhodnutí vlády jít povinně nejen do práce, ale i do školy, se nazývala pracovní sobota. V několika případech byla za dodatečný pracovní den určena i neděle (např. v roce 1985: 5. a 12. 5. a 29. 12., v roce 1986 4.5. a 28.12., v roce 1987 4.1. a 27.12., v roce 1988 3.1.).

Mimo centrálně stanovené pracovní soboty se v některých místech vyhlašovaly i další dodatečné pracovní soboty. Proslulé jsou „mamulovky“,^[2] které vyhlašoval krajský tajemník KSČ v Severomoravském kraji Miroslav Mamula.

Pracovní soboty v jiných zemích RVHP

Pracovní soboty byly obvyklé i v jiných zemích východního bloku, v Sovětském svazu jich bylo mnohem více než v Československu, jednalo se o tzv. subótniky.

Související články

• Volná sobota v Polsku

Reference

1. ↑ Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí č. 63/1968 Sb., o zásadách pro zkracování týdenní pracovní doby a pro zavádění provozních a pracovních režimů s pětidenním pracovním týdnem
2. ↑ Chartistou na konci světa, Respekt 2/2007