Víme vše

Malopolsko je historická země v jihovýchodním Polsku, východně od Slezska, Sieradska a Łęczycka, jižně od Mazovska a západně od Volyně a Haliče, rozdělená dnes mezi vojvodství Malopolské, Podkarpatské, Lublinské, Svatokřížské, Mazovské, Lodžské a Slezské. Její metropolí byl Krakov. Původně se dělila na Krakovsko a Sandoměřsko, ze kterého se později vyčlenilo ještě Lublinské vojvodství (to se značně lišilo od toho současného). Po sloučení polského království a litevského velkoknížectví v roce 1569 (lublinská unie) k němu pak až do trojího dělení Polska byla administrativně připojena také většina polské části Ukrajiny. Po prvním dělení Polska byla v rámci rakouského záboru jižní část původního Malopolska začleněna do nově vytvořené korunní země Haliče. Province Malopolska bis 1772.

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Polska.

První historické zprávy, které o obyvatelích tohoto území máme, se váží ke knížectví Vislanů, které se zformovalo v 9.století. Za vlády mnížete Svatopluka bylo podmaněno Velkou Moravou, v polovině 10.století bylo začleněno do českého státu. Součástí hnězdenského států Polanů se pravděpodobně stalo roku 999 (druhou variantou je rok 992).