Kauzalita

Kauzalita (z lat. causa, příčina) znamená příčinnost, vztah mezi příčinou a jejím následkem. V silnějším smyslu přesvědčení, že nic se neděje bez dostatečné příčiny (determinismus).

Obsah

Příčinnost v běžné řeči a ve filosofii

České slovo „příčina“ se odvozuje od slovesa „přičinit se“ a znamenalo tedy všechno, co se o nějakou věc či událost přičinilo.[1] Podobně i řecké aitia, které znamená příčinu, ale také vinu, zavinění. V běžné řeči tedy užíváme spíš širší pojem kauzality a počítáme s tím, že příčin může být víc.

Tak je tomu v Aristotelově teorii příčinnosti, kterou převzala scholastika. Aristotelés rozlišuje čtyři druhy příčin:

  1. formální (nebo tvarová) lat. causa formalis – například představa domu;
  2. látková, lat. causa materialis – materiál na jeho stavbu;
  3. účinná (nebo působící), lat. causa efficiens – stavitel, který jej postaví;
  4. cílová, lat. causa finalis – účel domu, totiž bydlení.

Teprve součinnost všech čtyř může způsobit, že se dům skutečně postaví. Přitom platí, že následek je přiměřený příčině, že „podobné působí podobné“.

Podle I. Kanta je kauzalita jednou z apriorních podmínek poznání, které se zpravidla ptá právě po příčinách. Vysvětlit nějakou věc nebo událost znamená často najít její příčiny, například při policejním vyšetřování. Kant rovněž ukázal, že ze základní představy kauzality, to jest vztahu příčiny a následku, se také odvozuje směr či smysl času: příčina nutně předchází následek a nikdy to nemůže být naopak. Z toho plyne nevratnost (irreversibilita) času.

Vědecká kauzalita

Novověká přírodní věda, která se chápe nejen jako poznání, ale také ovládnutí přírody, potřebovala k tomu jiný pojem příčiny nutné a dostačující: příčina musí být jedna a musí zaručovat, že následek skutečně nastane. Tak rozumí příčině a kauzalitě klasická věda. Od 19. století se pojem příčiny ve vědě poněkud rozšířil, protože zahrnuje i příčiny, jejichž následky nejsou nutné, ale jen více či méně pravděpodobné. Vztah mezi příčinou a následkem se pak udává statisticky, mírou korelace. Nicméně k technickým aplikacím vědy je třeba, aby příčina byla jedna, anebo aspoň výrazně převládala, jinak se totiž nedá k účelné aplikaci využít. Vyjádřením této kauzality je přírodní zákon.

Německý fyzik Max Born (1949) charakterizoval představu kauzality třemi body:

  • Příčinnost (kauzalita) říká, že výskyt určitého předmětu či entity B zákonitě závisí na výskytu předmětu A jiné třídy. A nazýváme příčinou, B následkem.
  • Předchůdnost (antecedence) tvrdí, že příčina nemůže následovat po důsledku.
  • Souvislost (kontiguita) předpokládá, že příčina a důsledek se musely v prostoru setkat, aspoň prostřednictvím dalších entit.[2]

Tento výměr, platný pro klasickou fyziku, relativistická fyzika musela pozměnit a v kvantové fyzice neplatí. Nicméně koncept kauzality v nějaké podobě platí i zde.

Logika rozlišuje

  • příčinu nutnou: bez výskytu příčiny A nemůže nastat účinek B; z výskytu B tedy plyne výskyt A.
  • příčinu dostačující: výskyt A stačí k tomu, aby nastal účinek B; z výskytu účinku B ovšem nemusí plynout, že předcházela příčina A (mohly to způsobit i jiné příčiny).

Karma - zákon příčiny a následku z pohledu buddhismu

Z buddhistického pohledu neznamená karma „osud”, ale může být přeložena jako „čin” nebo „příčina a následek”. Zhruba řečeno, karma funguje následovně: Každý čin, slovo a myšlenka – pozitivní či negativní – zanechává otisky v mysli. Protože způsob prožívání světa je určován obsahem naší mysli, negativní otisky nevyhnutně vedou k budoucímu utrpení. Když tedy pochopíme, že naše myšlenky, slova a činy zasévají semínka našich budoucích zážitků, budeme mít moc měnit náš život ve vlastních rukou. Budeme-li tedy pochopení karmy používat správným způsobem, přinese nám to svobodu. V každé situaci tak bytosti mají svobodu rozhodnutí o své budoucnosti.


Odkazy

Poznámky

  1. V. Machek, Etymologický slovník. Praha 1970.
  2. enwiki, heslo „Causality“

Související články

  • Determinismus
  • Mechanika
  • Náhoda
  • Nutnost
  • Nutná a postačující podmínka

Na internetu

Hesla ve Stanford Encyclopedia of Philosophy:

Hesla v Dictionary of the History of Ideas:

  • [1] Causation
  • [2] Causation in Law
  • [3] Causation in History

Celý článek