Víme vše

Svatý Jindřich II. (972/3 Hildesheim – 13. července 1024) byl posledním římským králem (od r. 1002) a císařem Svaté říše římské (od r. 1014) ze saské dynastie Liudolfingů / Otonů.

Byl synem bavorského vévody Jindřicha II. Svárlivého, jehož nástupcem se stal v roce 995. Od raného dětství měl úzké styky s církví a dostalo se mu výchovy v katedrální škole v Hildesheimu. Okolo roku 1000 se oženil s Kunhutou, dcerou lucemburského hraběte Sigfrieda

Římským králem se stal po smrti svého bratrance z druhého kolena císaře Oty III., a to i přes silnou interní opozici. Králem byl korunován 7. června 1002 v Mohuči.

Jeho vláda byla poznamenána zejména spory s posíleným polským královstvím, s nímž válčil již od r. 1003. Nepřátelství s Boleslavem Chrabrým bylo ukončeno r. 1018 budyšínským mírem, kterým Polsko získalo nezávislost na císaři, držbu říšských lén Milska a Lužice a také Moravy. Naopak se Jindřichovi podařilo využít slabosti českého státu na přelomu tisíciletí; v listopadu 1002 přijal Vladivoj české země od císaře jako léno a posílil tak vazbu Čech na říši.

Jindřichovým heslem bylo Restauratio imperii Francorum – obnovení franské říše, vzdal se snahy o podrobení všech států moci císaře a usiloval o posílení moci zejména na území za Alpami. Významnou úlohu sehrál ve vztazích státu a církve. V rozvoji církevní správy podporoval biskupy proti mnišským řádům a napomáhal jim získat světskou vládu nad rozsáhlými územími. Prosazoval celibát kněží a dbal na nedědičnost církevních úřadů. V roce 1007 zřídil spolu se svou manželkou biskupství v Bamberku, který si také zvolil za své císařské sídlo.

V letech 1013–1014 pobýval v Itálii a 14. února 1014 byl v Římě korunován papežem Benediktem VIII. na císaře.

Se svou manželkou Kunhutou, nezplodil žádné děti, dle pozdější legendy manželé údajně složili slib cudnosti. Jindřich zemřel po delší nemoci 13. července 1024 na falci Grone (zaniklá falc v oblasti dnešního města Göttingen).

V roce 1146 prohlášen za svatého. Roku 1200 byla kanonizována také jeho manželka Kunhuta.

Externí odkazy