Víme vše

Profesor František kardinál Tomášek (30. června 1899 Studénka – 4. srpna 1992 Praha) byl katolický kněz, pedagog a teolog, apoštolský administrátor pražské arcidiecéze (1965-1977) a 34. arcibiskup pražský a primas český (1977-1991).

František Tomášek působil dlouhou dobu v katolickém školství, zejména jako katecheta a inspektor. Oblast výuky a výchovy jej nepřestala zajímat po celý jeho život, napsal a vydal řadu učebnic a populárně-naučných knih na toto téma. V roce 1949 byl tajně vysvěcen na biskupa a stal se součástí podzemní církve. V roce 1951 byl zatčen a poté bez soudu poslán na nucené práce. Po propuštění působil jako administrátor Moravské Huzové (1954-1965).

Byl výrazným účastníkem 2. vatikánského koncilu, a ještě před jeho ukončením se stal administrátorem pražské arcidiecéze. Na tomto postu čím dál rázněji vystupoval proti pronásledování katolické církve a kritizoval komunistický útlak. Pavel VI. jej jmenoval kardinálem a arcibiskupem pražským.

Jako arcibiskup a kardinál se stále více vzpíral komunistickým zásahům do života církve, spoluinicioval hnutí Dílo koncilové obnovy i vznik programu Desetiletí duchovní obnovy a zasadil se o svatořečení Anežky České. V listopadu 1989, kdy se svatořečení uskutečnilo, podpořil sametovou revoluci a přispěl ke svržení komunistického režimu. Podílel se na přípravě první návštěvy papeže Jana Pavla II. v České republice (1990) a ještě před jejím uskutečněním oznamil svoji rezignaci z důvodu věku a špatného zdraví. Zemřel v létě 1992 ve věku 93 let.

Mládí

František Tomášek se narodil 30. června 1899 ve Studénce (okres Nový Jičín) jako druhý nejstarší syn místního nadučitele a varhaníka Františka Tomáška a jeho manželky Zdenky (rozené Vařečkové). Měl celkem 5 sourozenců, tři bratry a dvě sestry. V šesti letech se stal polovičním sirotkem - otec mu zemřel 9. února 1906.

V roce 1918 odmaturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a po krátkém pobytu u armády (ještě před odchodem na frontu onemocněl tuberkulózou a byl propuštěn jako invalida) vstoupil do kněžského semináře. 5. července 1922 jej jeho velký vzor olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan vysvětil na kněze.

Kněžské působení

V letech 1927-1934 působil jako katecheta na Olomoucku. V roce 1934 se stal asistentem katechetiky a pedagogiky na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 1940–1945 zastával místo učitele na Arcidiecézním bohosloveckém učilišti v Olomouci a zároveň post inspektora vyučování náboženství v okresech olomoucké arcidiecéze. Poté opět působil na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě, v roce 1946 se stal docentem a v roce 1947 profesorem katechetiky a pedagogiky.

Biskup

Dne 14. října 1949 jej olomoucký arcibiskup Josef Matocha tajně vysvětil na biskupa. Stal se titulární biskupem butským a tajným světícím biskupem olomouckým. Jako biskupské heslo si zvolil: Laxabo rete! (česky: Rozprostřu sítě).

Dne 23. července 1951 byl František Tomášek zatčen a uvězněn v koncentračním táboře pro kněze v Želivi. Často byl posílán na nucené práce do kamenolomu. Propuštěn byl 28. května 1954 (nikdy nestál před soudem). Následně mu bylo povoleno působit jako administrátor farnosti v Moravské Huzové (1954–1965).^[1]

Byl jediným z českých biskupů, který se zúčastnil všech čtyř zasedání Druhého vatikánského koncilu. Velký úspěch sklidila jeho vystoupení týkající se ekumenismu a podpory rodinného života, delegace ruské pravoslavné církve mu za jeho přístup k ekumenismu udělila pamětní medaili. Ještě před ukončením koncilu – v březnu 1965 – byl František Tomášek po složitých jednáních mezi římskokatolickou církví a ČSSR jmenován apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze.

Správce pražské arcidiecéze

20. března 1968 vydal prohlášení, ve kterém výslovně upozornil na pronásledování církve v předchozím období komunismu, vyjádřil naději, že toto období končí, a vznesl požadavek, aby byla v zemi obnovena možnost svobodného působení církve. Zároveň vystoupil proti Mírovému hnutí katolického duchovenstva (kterého byl ještě jako farář nedobrovolným členem). Stal se též členem Společnosti pro lidská práva a spoluzakládal hnutí Dílo koncilové obnovy. Během jednání se státem se mu podařilo docílit toho, že většina biskupů se mohla znovu ujmout svých úřadů, a dalších ústupků státu.

Po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy vydal 1. září prohlášení, v němž vyzval obyvatelstvo ke klidu a zároveň vyjádřil podporu legálním představitelům Československa. Během následujícího období normalizace se stále častěji a ostřeji vyslovoval proti režimu i jeho konkrétním krokům a stával se jednou z vůdčích osobností protikomunistického odporu.

V roce 1973 byli po jednání mezi Svatým stolcem (zastupovaným Agostinem Casarolim) a komunistickou vládou vysvěceni 4 noví biskupové. Nejproblematičtější z nich (Josef Vrana) byl v mnoha ohledech spíše loutkou v rukou vlády, než biskupem (proto byl také jmenován jen jako apoštolský administrátor olomoucké arcidiecéze - nikoliv arcibiskupem).

V roce 1977 odmítl podepsat Chartu 77, aniž by ji však přímo odsoudil. Později to zdůvodnil tak, že v jejích řadách bylo příliš mnoho exkomunistů, které znal z dřívějška a kteří podle něj nebyli o nic lepší, než současné vedení státu. Tento jeho postoj se setkal se smíšenými odezvami. Kardinál jej nakonec změnil a poč. 80. let již Chartu 77 podporoval.

Kardinál a arcibiskup

24. květen 1976 Pavel VI. jmenoval Františka Tomáška kardinálem in pectore a 27. června 1977 toto jmenování veřejně vyhlásil.^[2] 30. prosince 1977 pak papež Tomáška jmenoval 34. arcibiskupem pražským. V roce 1978 se zúčastnil volby papežů Jana Pavla I. a Jana Pavla II.

V březnu 1982 došlo k definitivnímu vyostření jeho střetů s komunistickou vládou, když kardinál rázně vystoupil na obhajobu dokumentu Quidam episcopi, kterým vatikánská Kongregace pro klérus zakázala hnutí Pacem in terris. Jelikož vládou prosazovaní kněží ovládali Katolické noviny a odmítli kardinálovi poslušnost, 1. listopadu 1982 jim odebral církevní schválení.

Další ostrý střet mezi vládou a církví vyvolaly oslavy 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje (9. duben 1985) a následná pouť na Velehradě (7. červenec 1985). V roce 1987 vydal oběžník, kterým oznámil zahájení programu Desetiletí duchovní obnovy – duchovní přípravy na svatovojtěšské milénium. 1. ledna se postavil za petici Augustina Navrátila Podněty katolíků k řešení situace věřících občanů v Československu, která požadovala obnovení demokratických a náboženských svobod a která poté získala přes půl miliónu podpisů.

Během kardinálova pobytu ve Vatikánu v souvislosti s jeho účastí na svatořečení Anežky České, došlo v Československu k propuknutí Sametové revoluce. 21. listopadu 1989 vydal kardinál Tomášek prohlášení, kterým podpořil revoluci a demokratické změny v Československu.

Polistopadové období

Během následujících dvou let vedl církev v období, kdy končilo její pronásledování a její podzemní část vycházela z katakomb. V roce 1990 se splnil jeho sen, když přivítal a doprovázel papeže Jana Pavla II. na jeho první návštěvě Československa. Jelikož už nemusel mít obavy, kdo ho nahradí (doba, kdy se stát vměšoval do jmenování biskupů a arcibiskupů, pominula), požádal kardinál Tomášek o zproštění z úřadu pro vysoký věk. 26. března 1991 mu bylo vyhověno a jeho nástupcem byl jmenován Miloslav Vlk (formálně převzal správu diecéze 1. června 1991). V létě 1992 byl kardinál hospitalizován v nemocnici. Zemřel 4. srpna 1992. O 8 dnů později byl pohřben ve svatovítské katedrále.

Publikační činnost

Krom následujících položek napsal řadu článků a podílel se na řadě dalších publikacích.

Bibliografie

• Činná škola v náboženském vyučování s ohledem na metodu Marie Montessoriové (1940)
• Duchovní příprava do života pro žactvo opouštějící školu (1946)
• Eucharistická metoda náboženského vyučování (1937)
• Katolický katechismus 1-3 (80. léta)
  • První učení o Bohu
  • Dějiny spásy
  • Život z víry
• K štastnému životu: Kniha mladých na cestě k Bohu (1948)
• Katechismus katolického náboženství (1. vyd. 1955)
• Mladý muž se dívá do života: Pro dospívající mladé muže
• Osvětlenou stopou: Náboženský průvodce vlčat a správných chlapců (hl. autor v týmu Ústřední duchovní rady Junáka)
• Pedagogika : Úvod do pedagogické praxe (1947)
• Pedagogika : Úvod do pedagogické praxe pro vychovatele a rodiče (1979)
• Pokoj vám! : sborník pastoračních textů Františka kardinála Tomáška z let 1965-1991 (posmrtně vydaný sborník, 1999)
• Praktická cvičení duchovního života. Kolekce A (obsahuje 20 serií)
• První náboženské učení a výchova dítěte ve věku předškolním : o Pánu Bohu (okolo 1940)
• První základy výchovy: Náboženská výchova dítěte ve věku předškolním 1947
• Příprava k první svaté zpovědi a k prvnímu svatému přijímání: Pro mladší děti
• Příprava k svátosti biřmování
• Směrnice k naší výchovné práci: příručka pro Orla
  • Směrnice k naší výchovné práci: úvodní sdělení: směrnice část I.
  • Směrnice k naší výchovné práci. Úvodní sdělení. 2, Směrnice část I
  • Směrnice k naší výchovné práci. Směrnice část II, Myslete na Boha !
• Ty a on ; Ty a ona
• Učitel náboženství a zájem dětí
• Ukázka nové úpravy katolického katechismu
• Věčné téma
• Výchova dítěte : První orientace
• Ze školy do života : [Drahá dívko] (1946)
• Ze školy do života : [Drahý hochu] (1946)
• Ze školy do života: pro dívky (1981)
• Ze školy do života : pro hochy (1981)
• Zpytování svědomí pro katechety ob. a měšť. škol
• Život dítěte v milosti posvěcující : Pracovní příručka pro dnešní pastoraci dětí (1938)

Zvukové záznamy

• 100 let - vzpomínky kardinála Tomáška (s Miloslavem Vlkem a kol.)

Literatura

• Petr Piťha: De kruisweg van Prag (1992)
• Pedagogické dny kardinála Františka Tomáška (sborník, 1994)
• Jan Hartmann, Bohumil Svoboda, Václav Vaško a kol.: Kardinál Tomášek, Praha 1994 (ISBN 80-7113-093-1)
• Význam kardinála Tomáška v období normalizace a přechodu k demokracii (sborník, 2000)
• Ludvík Dřímal: František Tomášek jako katecheta dětí a mládeže, Matice cyrilometodějská, Olomouc 2002
• Bohumil Svoboda: Na straně národa : kardinál František Tomášek v zápase s komunistickým režimem (1965-1989) (2006)

Externí odkazy

• František Tomášek na stránkách pražského arcibiskupství

Reference

1. ↑ http://www.stepanov.cz/index.php?nid=1512&lid=CZ&oid=154844
2. ↑ http://www.catholic-hierarchy.org/bishop/btomasek.html