Víme vše

Česko vykazuje jednu z nejstabilnějších a nejvíce prosperujících ekonomik ze všech postkomunistických zemí. Jejím základem je průmysl (strojírenský, elektrotechnický, chemický, potravinářský, hutnický) doplňovaný službami; zemědělství a další prvovýroba jsou zastoupeny v celkové míře zaměstnanosti i významu relativně slabě – například v zemědělství pracuje méně než 5 % produktivního obyvatelstva, kdežto v sousedním Polsku je to více než 20 %.

Vývoj ekonomiky od vzniku České republiky

Podrobnější informace naleznete v článku Státní rozpočet Česka.

Česko po svém vzniku zdědilo strukturu průmyslu z bývalé ČSSR (Česká socialistická republika se na výrobě v celé zemi podílela sedmdesáti procenty – z toho Čechy 43 % a Morava se Slezskem 27 %), jež byla nevhodná, energeticky náročná, neekologická, zastaralá a orientovaná na vojenskou výrobu pro celek větší, než byla země sama (tedy vývoz do Sovětského svazu). Sortiment vyráběného zboží byl vyšší, než si země byla schopna dovolit; zahraniční obchod byl monopolizován a v porovnání se zeměmi Západní Evropy byl velmi malý.

Ještě před rozpadem ČSFR došlo k některým základním změnám (uvolnění regulace všech cen, umožnění soukromého podnikání apod.); země přijímala určitou formu hospodářské pomoci od Mezinárodního měnového fondu. Během 90. let došlo k základním změnám ve vlastnických vztazích – malé a velké privatizaci; během tzv. Kuponové privatizace se velká část obyvatelstva stala akcionáři a státní majetek byl tedy redukován. Zatímco před Sametovou revolucí tvořilo státní vlastnictví 97 %, roku 1998 již bylo 80 % všech společností v soukromých rukou. Dále proběhly některé restituce, restrukturalizace a technologické modernizace, umožněné jak domácími úvěry, tak zejména otevřením země a přílivem zahraničních investic. Mnohým lidem se navrátil majetek zabavený po roce 1948. Od roku 1995 je Česko členem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Česká koruna několikrát devalvovala, a do roku 1995 se stala plně konvertibilní. Na rozdíl od ostatních zemí, které byly od roku 1990 ve stejné situaci, v Česku nevzrostla rapidně inflace ani nedošlo k prudkým změnám hodnoty měny, jako například v Rusku.

Po počáteční expanzi česká ekonomika podlehla na přelomu let 1996 a 1997 malé recesi, z které se zotavovala od poloviny roku 1999 (od této doby např. narostla nezaměstnanost, a to do rozměrů tehdy neznámých, došlo též i k vládní krizi). Růst v letech 2000 – 2001 byl zapříčiněn hlavně vývozem do EU, především do Německa (Německo je největší ekonomický partner země), dalším přílivem zahraničních investic a oživující domácí poptávkou. Republika se ovšem během tohoto období v porovnání s minulostí velmi zadlužila. Po vstupu země do Evropské unie nabral růst v ČR, stejně jako v ostatních zemích podobné kategorie (Slovensko, Polsko, Maďarsko), relativně velké tempo a i přes spíše sociální politiku české vlády dosáhl až sedmi procent. Význam průmyslu, jež v roce 1990 tvořil 62% domácího produktu klesl zhruba na polovinu; namísto hutnictví dominantní pozici přebral automobilový průmysl, jehož zásluhou má země od roku 2004 aktivní saldo obchodní bilance.

V Česku chybělo v září 2008 podle odhadů Svazu průmyslu a dopravy přibližně 300 000 kvalifikovaných pracovníků, oficiální statistiky přiznaly 150 000 volných míst. Nedostatek pracovníků s týká hlavně stavebnictví, strojírenství a dopravy. Nezaměstnaných bylo zhruba 300 000.^[1]

Struktura ekonomiky

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam největších českých firem podle tržeb.

Suroviny, zemědělství a chovatelství

Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí, dále též kaolin, stavební hmoty a uran. V malém rozsahu se těží ropa a zemní plyn a další suroviny.

Zemědělská výroba téměř uspokojuje domácí poptávku, avšak po vstupu země do EU musla být některá odvětví mírně utlumena. Pěstuje se hlavně obilí (pšenice, ječmen, kukuřice), řepka, brambory, chmel, zelenina, len a cukrová řepa (její produkce v souvislosti s uzavřením cukrovarů společnosti Eastern Sugar výrazně klesla^[2]). Svůj význam má i sadařství a vinohradnictví. Základem živočišné výroby je chov skotu, prasat a drůbeže, dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb (zvláště kaprů).

Průmysl

Průmysl v Česku zaměstnává téměř 38% ekonomicky aktivních a Česko je tímto podílem na 1. místě mezi státy Evropské unie^[3]. Hlavními průmyslovými centry jsou Praha (všechna odvětví), Ostravsko (těžký průmysl), Plzeňsko (těžký průmysl); dále též mnohá místa v Ústeckém kraji. Mezi důležitá odvětví průmyslu patří strojírenství - především výroba dopravních prostředků (Česko v tomto zdědilo tradici Československa jako velmoci v tomto odvětví), elektrotechnika, chemický průmysl, hutnictví, potravinářství a energetika. Nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím je stavebnictví.

Energetika

Základem energetiky jsou uhelné a jaderné elektrárny (Temelín a Dukovany). Podíl tzv. obnovitelných zdrojů energie na výrobě elektřiny se v ČR v současnosti pohybuje kolem 5 %. Z této oblasti je potom nejvýraznější využití vodních elektráren, tvořících přibližně 60 %. Výstavba elektráren na obnovitelné zdroje je podporována dotacemi EU a podle plánu má jejich podíl na trhu stoupnout v roce 2020 na 13 %.^[4]

Služby

V roce 2008 zasáhla silná koruna tuzemský cestovní ruch (stejně jako ostatní exportéry). Kvůli příliš rychlému posilování koruny se totiž stalo Česko pro zahraniční turisty mnohem méně zajímavou destinací podle měřítka cena/kvalita. Dle statistik poklesl cestovní ruch v Praze (nejnavštěvovanější destinace v ČR) o více než 30 % a v mimopražských oblastech ještě více.^[5] K tomu navíc mnohem více Čechů vycestovalo díky výhodným cenám do zahraničí. Cestovní ruch je přitom jednou z nejvýdělečnějších částí sektoru služeb.

Zadlužení

Podrobnější informace naleznete v článku Státní dluh Česka.

Velký problém v budoucnosti mohou způsobit vysoké rozpočtové deficity a rostoucí státní dluh. Jeho výše v porovnání s některými dalšími zeměmi EU není vysoká, ovšem tempo růstu je označováno mnohými západními organizacemi, včetně EU za nebezpečné. S potížemi se také potýká nedokončená privatizace některých státních podniků. Nedokončeny jsou též změny v zákonodárství a zejména v soudnictví.

Odkazy

Použité zdroje

1. ↑ V Česku chybí podle odhadů až 300 tisíc kvalifikovaných pracovníků. Novinky.cz [online].  [cit. 2008-9-18]. Dostupné online.
2. ↑ ES a zemědělci dostanou první peníze za uzavření cukrovarů
3. ↑ Labor force - by occupation
4. ↑ Ekolist.cz: Podíl energie z obnovitelných zdrojů na spotřebě klesl na 4,7 pct
5. ↑ Lidovky.cz: Silná koruna ničí cestovní ruch

Související články

• Ekonomika Slovenska
• Seznam největších českých firem podle tržeb

Externí odkazy

• Ekonomika, podnikání, věda – czech.cz
• Euroekonom.cz: Ekonomika - Česko